Tanec v srdci

Prvý film Baza Luhrmanna je príbehovo zvládnutý dosť slabo, to si priznajme, no jeho gýčový, farebný, ligotavý, emocionálne exaltovaný a v každom smere prehnaný pohľad na svet jednoducho zbožňujem. Navyše, postavy, nielen hlavné, ale všetky, ktoré sa v Strictly Ballroom objavujú, sú veľmi osobité a svojím spôsobom originálne. Osobne tento film považujem za prvotinu ponúkajúcu malú ochutnávku svojich následníkov v Red Curtain Trilogy... (01.01.2010)

Tento snímek musím údajně vidět než umřu, a tak přemýšlím proč vlastně? Příběh není nic zvláštního a je celkem předvídatelný, filmů o tanci je habaděj, ale (až na Billyho Elliota) jsou to podprůměrné filmy, které nemám ráda. Strictly Ballroom je lehce nadprůměrný, má docela příjemnou atmosféru, ale to asi jen díky španělsky procítěnému pasu doble. Jako plus také vidím spoustu hudebních hitů. (11.04.2008)

Luhmann na počátku devadesátek předvedl, že i za malé peníze je možno předvésti slušné divadélko. Občas si zkusí nějakou vyprávěcí fintu (prolínaní časových rovin), sem tam přihodí formální kamerový tríček a nakonec zabalí vše do výrazných filtrů. Na rozjezd slušná práce, ale všichni víme kdy přišel jeho vrchol... 70 % (25.01.2009)

Chvilku to vypadalo jako to starý Ledový ostří, ale než se sešla minuta s minutou, tak bylo jasný, že půjde o takovou dost prapodivnou trošku střeštěnou taneční komedii, kde je pár postav fakt téměř jak z grotesky. Nicméně i tak se ve většině filmu spíš tančí navážno a to je takový nijaký, sice Mercurio celkem umí (samozřejmě né tak skvěle jako já), ale přesto to nedokáže strhnout. Nenudil sem se,ale ani jsem se nějak extra nebavil (01.01.2009)

Moulin Rouge! patří mezi moje nejoblíbenější filmy i Romeo + Juliet jsem přišel na chuť, proto jsem sice od prvního dílu trilogie "Červená opona" rozhodně nečekal nesmyslný sladký románek, ale o sympatické romantice jsem nepochyboval. Tím ale není! Bizarní karikaturní charaktery ve stísněném až tísnivém světě, kde se vše točí kolem tance tak bezpodmínečně, až ten tanec ztrácí punc krásy a vznešenosti a mnohdy působí spíš jako něco nepříjemného. A Strictly Ballroom hledá spolu s hrdiny způsob, jak do tance tu příjemnost vrátit. Možná nejvíc postmoderní dílo Baze Luhrmanna. Škoda že neměl vyšší rozpočet a nezvládnul ráznější gradaci, to by se Moulin Rouge! muselo bát. (27.02.2012)