Žena na válečné stezce

Černá, černá, černá komedie z nebílého Islandu. Palec hore, je to super natočené, odsejpá, krásně se vyvíjí, přírodu bych s naším Řeckem na Milosu neměnil, ale to koupání ve vřídle musí být příjemné (zvlášť když je kolem sníh). Více podobných filmů. Jedním slovem (dvěma): opak unylé I předchozí film Benedikta Erlingssona byl super. Hudebníci byli zajímavým doplňkem, ale ty tři holky bych vyřadil. (15.05.2020)

Nerobím to často, ale v tomto prípade sa do bodky zhodnem s komentárom užívateľa J*A*S*M. On to bol scenár ľahko absurdný, ľahko vtipný, ľahko vážny. Malo to mať akože inteligentnú zápletku, kde sa mnohé scény na záver pretnú. No ťažko si to užiť, keď s hlavnou postavou politickej aktivistky kategoricky nesúhlasite a aj v správaní vedľajších postáv vidíte výrazne nelogickosti (napríklad čo viedlo jednoduchšieho "údajného" bratranca, aby sa k hlavnej postave pridal?). (11.08.2023)

-3* na tento film jsem se těšil od doby, kdy jsem shlédl první trailer. Čekal jsem od ní drsnou, ale zároveň seversky bizarní baladu, jakou přinášejí filmy z těchto končin. Výsledek mě však dostatečně nenaplnil a já odcházel z filmu mírně zklamaný. Nemůže za to ani kamera, ani stylizace, či herecké výkony. Spíš příběh je poněkud utažený za vlasy a je moc jednostranný až extrémní, a to přírodu miluju a jsem její velký obránce. Navíc humoru a nadsázky tam bylo poskrovnu a naopak živých hudebních vložek přehršel a ke konci už mi lezly na nervy. Nechci shazovat význam filmu, ale vlastně mi nic nepřinesl. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (28.07.2019)

Muzikanti napoprvé vtipní, napodruhé nudní, napotřetí až napotřicáté trapní. Příběh ze začátku zajímavý, maximálně od půlky otravný, protože, ač samozřejmě nesouhlasím s rozmrdáváním Planety, takovéhle debilní fanatiky fakt rád nemám. Dohromady tedy velké zklamání a dojem hippies vegan hipster ubohosti. 40% (28.05.2019)

POZOR, SPOILERY. Umím si představit, že ten moment, kdy se hlavní hrdinka vymění se svou sestrou - dvojčetem, která místo ní odpyká její trest ve vězení, leckoho znechutí. Pche, tohle přece v životě není možné! Jak naivní! A žena navíc odjíždí adoptovat malou holčičku do cizí země zmítané lidskými i přírodními nepokoji. Boha jeho, vždyť přece není JISTÉ, že ji holčička přijme, nebo že si ji žena bude moci hned odvést, a nějaké úřední procedury a kdesi cosi, no nechme toho, hodně práce pro vzdušné zámky..  A přitom ve skrytu duše netoužíme po ničem jiném: Po magických okamžicích, kdy se plní naše sny. /// Kdo se toho může vzdát? Někdo, koho život naučil v nic nedoufat. Komu někdo příliš často říkal: Běž touhle cestou. Co si myslíš, že najdeš jinde? Nebuď naivní. Svět je zlý a nic na tebe nečeká. Kolem je jenom zmar a faleš.. A on jde. Nic jiného nezná. Až dojde na konec té cesty, která vůbec nebyla jeho. /// Vzpomenu si vždycky na ty žaludy, které v ohromujícím množství padají v "Antikristovi". Buší do střechy, kutálí se a hnijí: Tolik zbytečné energie vniveč! Chaos vládne! Neúčastni se toho! Pokud se ponoříš do té scény zmaru, unikne ti důležitý detail: Je to podmínka toho, aby maličká část z nich mohla zakořenit a vyrůst. /// To je důvod, proč si uchovávat naději, proč hledat, co je tvoje, proč si dovolit snít, když je to tak "nebezpečné" a "hloupé". Protože je to jediná možnost - jak ŽÍT. Je to síla, která tě udrží naživu v těžkých časech. Vzdát se naděje, to je marnění života. A stejný vzor předáš svým dětem: Život je tak těžký! Tvoje sny jsou směšné! /// A tak se žena brodí rozvodněnou řekou, s holčičkou v náručí, spolu s ostatníma lidma, kteří opouštějí autobus uvězněný uprostřed zatopené silnice, a ví, že to bude dobré. //// Omlouvám se za kostrbatost. Už jsem dlouho nepsala. Pro lepší zážitek ze čtení doporučuju komentář JitkaCardova. (10.02.2022)