Na dno vášně

Chytře vykonstruované dramatické vztahy dvou manželství, která spojuje Viktor se svou celoživotní permanentkou. Příběh by se díky mnoha náhodným setkáním hodil spíš do maloměsta, na pozadí ale Madrid krásně hraje s ostatními hrdiny a tvoří šestou roli - svou přeměnou od za fašistické totality zdánlivě vylidněného města k barvám, pohodě a samozřejmě i nějaké té anarchii po Frankově pádu. Jako kdybyste porovnali Prahu 1975 s Prahou 1997. 85%. (15.03.2011)

Almodóvar točí žánrově velice podobné snímky, které jsou vždy jedinečné. Jedná se většinou o různé pohledy, sondy do charakteru postav. Určitě je jedním z nejlepších režisérů ve vykreslování postav, jejich city, vnitřní rozpory, problémy na plátně ožívají v uvěřitelný mix. Lidé z plátna se vám mohou zdát povědomí, jsou většinou obyčejní, ale pan režisér je dokáže natočit s takovou noblesou, že vás minimálně dvě hodiny nezajímá nic jiného. A o snímku Na dno vášně to platí dvojnásob. (24.07.2004)

S každým Almodóvarovým filmem ho miluju víc a víc. Už vlastně ani nevím, co dál psát do komentářů. Mám pořád dokola opakovat, jak zbožňuju jeho laskavé lyrické kouzlení s barvami, úžasnými postavami a příběhy? V jiných případech bych komentář prostě nepsal. Ale každý z jeho skvostů si zaslouží alespoň pár řádků. Te quiero, Pedro. Muchos gracias... (18.02.2009)

Ešte emotívnejší Almodovar, ako Všetko o mojej matke a Hovor s ňou. Takýto scenár mohol skončiť ako základ totálne gýčovej červenej knižnice, alebo ako geniálneho diela. Na dno vášne sa blíži druhej méte. Názov je absolútne výstižný, tu sa ide až na dreň emócií, vášní, smútku, hnevu a lásky. A všetky sú maximálne uveriteľné. Almodovarova réžia je nebezpečne istá, v pravých momentoch tasí prekvapivé zvraty (u nich obzvlášť platí, že v rukách amatéra by pôsobili ako nechcená paródia) a občas len tak mimochodom prekvapí vtipnou scénkou, nijako neobohacujúcou dej, ale napriek tomu silno zapamätateľnou, ako napríklad spoločná radosť z gólu. (20.02.2016)

Další almodovárovsky rafinovaný spletenec, tentokrát obohacený temnými prvky. Zajímavé postavy, které stále volají po přehodnocování, řada emotivních scén, vypjaté finále. Jen škoda přílišné vykonstruovanosti, která hlavně v dovětku, kdy se "kruh uzavírá" působí až křečovitě. A i když se tu toho stane hodně, přesto ani na chvíli nelze vykročit ze stínu, který na tento snímek vrhají nedostižné monumenty Mluv s ní a Vše o mé matce. (29.04.2010)