Pahorek

Povedeny film, skvele herecke vykony + zajimava latka. Jedine co bych filmu vytknul je scena se vzpourou veznu, kteri skanduji za mrtveho spoluvezne a snazi se dozvedet kdo je zodpovedny za jeho smrt. Ikdyz se dozvedi jmeno straznika, ktery za to muze nic se nedeje a velitel ze vseho udela kabaret a vsichni se poslusne smeji a tleskaji .... kam se podela jejich dravost po spravedlnosti vazne netusim..vsichni se zasmali a to ze tam nekdo umrel uz nebylo dulezite, nac tedy byla vzpoura _???>> diky tomuto kixu davam 4* (07.01.2008)

Pahorek mi velmi připomíná Kubrickovy Stezky Slávy a i když je hutný, vše podává trochu "zkratkovitě" (navzdory délce), vývoj mentality postav mi přišel zbytečně překotný, na druhou stranu je zde zase líp vidět ta absurdita armády a války, zejména ve scénách, kdy každý křičí na každého a chytá se "toho svého stébla". Výborný zážitek, šlo to i líp, ale já jsem spokojený... 8/10 (19.12.2008)

I přes znalost děje jsem si tenhle film dost užil a to zejména díky netradiční práci s kamerou. Krom soustředění záběrů ve vypjatých situacích na opocené obličeje protagonistů, což ruku v ruce s ostrým střihem ještě zintenzivňuje hutnou atmosféru, se mi líbily švenky jež umocňovaly zoufalství či záchvaty jednotlivých postav. Filmy ze 60. let mám obzvlášť rád a to asi pro to, že tehdy ještě na tomto řemesle šlo hodně objevovat a zrovna Pahorek je důkazem toho, že i v celkem komorním prostředí se dá natočit film, který působí ohromně. Samozřejmě by film tak dobře nefungoval bez hodně dobrých hereckých výkonů (hlavních i vedlejších), největší zásluhu na výsledné kvalitě pak ale stejně má režisér Sydeny Lumet. (05.02.2013)

Válečné drama o psychice, o emocích nejen zajatců, ale i nadřízených, o nelidském zacházení s vojáky, a hlavně o skvělém S. Connerym, který si to nenechá jen tak líbit. Toto hodnocení je prozatím dočasné, protože jsem bohužel neměl tu čest vidět film v originále, musel jsem si postačit z dabingem z čt2, v původním znění s titulky má tenhle film nabídnout dle mě mnohem víc, více zapůsobí a lépe se vžijete do situací jednotlivých postav, ale jinak úžasná práce Sidney (16.11.2009)

Tohle je kárný tábor, tohle je pahorek a jestli nechcete vypustit duši na jeho vrcholu, koukejte poslouchat! Jasné?! JASNÉ?!!! ___ Poslouchat rozkazy. Poslouchat rozkazy a nehledět na jejich nesplnitelnost. Dezertéři, zloději, zbabělci a slaboši – pěkná sebranka. Co se z nich stane během následujících dní? Zocelení muži, zcela věrní své vlasti či pološílené trosky?___ Z lidí, kteří mají plnou hubu keců a přitom si nevidí na špičku nosu, mi vstávají chlupy na zátylku. V Pahorku jsou hned dva takoví a co je na nich nejhorší – mají pravomoc buzerovat své podřízené. Ty oslovují výhradně zvýšeným hlasem plným pohrdání. Copak na to mají právo, takhle deptat muže, kteří se prohřešili pouze snahou nezcvoknout z na hlavu postavené války? Jistěže ne, ale koho to zajímá? Kdo je vyslyší, kdo ví, k čemu dochází „za zdí“?___ Pahorek nemá zápletku v obvyklém slova smyslu. Vychází z faktu, že britské kárné tábory strašily své svěřence hromadou písku. Asi pětimetrovou hromadou písku, jejíž zdolání vypadá jako hračka. Nikoliv, běháte-li nahoru a dolů s plnou výzbrojí, v tom největším vedru, kdy vám slunce seškvařuje kůži. Člověk si až říká – raději schytat kulku na frontě než tohle. Lumetovi se za vydatné pomoci kamery Oswalda Morrise a herců, jež si jistě vytrpěli své, daří přenést na diváka část z nepředstavitelné fyzické a psychické zátěže. Nelidské zacházení s vězni a po většinu filmu ani náznak naděje ve změnu k lepšímu u mne vyvolávalo krajně nepříjemné pocity, o pár řádů převyšující zážitek z jiných, subtilněji zaměřených „vězeňských“ dramat. Scénář (nepřekvapivě podle divadelní hry) slovy neplýtvá. Buď jde o monolog kódového označení „buzerace“, či o dialogy, jež stejně nic neřeší a prohlubují celkovou beznaděj. Potěšující je snaha nekritizovat armádu jako instituci (neboť ta občas slouží svému účelu), nýbrž jednotlivce. Na Pahorku mě mrzí jenom tři věci. Bohužel právě ony tvoří neproniknutelnou bariéru mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. 1. Až do absurdně vypjatého finále jsem se nemohl zbavit dojmu, že by celý snímek bylo možné zhustit do nějakých osmdesáti minut. 2. Nepříjemnost neúnosných teplot by lépe vynikla v barevném formátu. 3. Vzniknout Pahorek o dva roky později a nebýt vázán původní divadelní hrou, mohly by být hrany některých již tak nepříjemných buzerkeců výrazně přiostřeny (po Kdo se bojí Virginie Wolfoové padla v této oblasti spousta tabu). 85% Zajímavé komentáře: Radek99, genetique (17.02.2009)