Zlo s lidskou tváří

Když točíte film o jednom z nejznámějších vrahů historie, nechcete z toho stvořit soudní rodinný drama. Chcete v plný polní rozjet psychologickej rozbor jeho mysli, a to hlavně ve chvílích před vraždou, v průběhu a po ní. Chcete zaplout do chladu a lží po jeho návratu k přítelkyni a chcete, aby vás z toho mrazilo od úvodu po finish, jehož soudním rozuzlením je elektrický křeslo! To celý chcete zaobalit do atraktivního vizuálního hávu, super soundtracku a skvělých hereckých výkonů. Joe Berlinger ale neudělal a nechtěl nic z toho! A tak to prostě působí jak epizoda z "Judge Rinder" a my sledujeme soudní drama, ze kterýho je zjevný pouze to, že Zac Efron nakonec není tak špatnej herec. Tyhle témata by měli automaticky házet na stůl Davida Finchera! (04.05.2019)

To je jako když si u řeznika koupím nejlepší maso a doma ho při přípravě neochutím. Tak takové zklamání z toho zmařeného potenciálu jsem cítila. Připodobnit Bundyho k lamači dívčích srdcí a ukončit film s dojmem, že to byl fakt "sympoš, co měl jen smůlu" je dost neúcta ke všem těm zabitým dívkám. Pokud chtěl autor vyvolat v divákovi dojem pochbyností, jestli to Bundy vůbec spáchal, tak to by bylo hodně odvážné a určitě by to šlo udělat líp. Pokud to byl jen nechtěný efekt, tak to o filmu vypovídá vše. Začátek té jejich lásky byl takový crigne. Kdo ty dialovy psal :D, kdo nechal ty herce tvářit se u toho jako měsíček na hnoji. Co ale musím pochválit je celková sekvence scénáře a reálné záběry. Těch bych klidně uvítala víc. Pak zase přišel cringe, kde si Ted užíval nucené idilické chvilky s rodinkou a mezitím šly zprávy o zabitých dívkách. Jim bylo celkově věnováno málo prostoru. I kdyby tam byl jen prostřih na temnou postavu, aby to taky vyvolalo pocit strachu. Tohle není love story. Jako nápad dobrý, ale to provedení mě nutilo se kroutit v křesle, jak to nesedělo. (21.01.2021)

Zlo s lidskou tváří postráda emócie. Či už kladné, alebo záporné. Vidieť masového vraha rozmerov Teda Bundyho a mať dojem ako z tuctového filmu z prostredia súdu je známkou zabitia potenciálu. Celý film prezentuje hlavne Tedov pohľad na udalosti. Jeho manipulovanie s ľudmi a sebavedomie. Čo však úplne absentuje je samotné vraždenie. Chápem, keďže sa celý film tvorcovia snažili držať všetky dôkazy v rovine 50/50, tak ani vraždenie ukázať nemohli. Účasť mien typu Haley Joel Osment, Jim Parsons a John Malkovich bola len marketingom. Najväčší potenciál zaujať mala vlastne Tedova skoro manželka, lenže Joe Berlinger hold nie je David Fincher. (20.09.2019)

Sláva Bundyho zde skrze optiku jeho ženy není přiživována.Postupně je nám odhalována jeho pravá tvář jako plakání ženy ve sprše po telefonátu. Film získá na síle když začne justiční drama. Také zde nejsou brutální scény - o Bundyho zločin ech se dozvídáme z tisku. V závěru se objeví archivní záběry, které se mi zdály zajímavější než sám film.Zlo s lidskou tváří je snímek, který tvoří takřka dokonalý protipól k jinému nedávnému portrétu sériového vraha: ke snímku Zlatá rukavice německého režiséra Fatiha Akina, který měl světovou premiéru na únorovém festivalu v Berlíně. Inspiroval se případem hamburského vraha Fritze Honky, jenž ve známém německém přístavu prováděl ženám odpudivé věci v podobné době jako Bundy ve Spojených státech, tedy v 70. letech minulého století. Celkově je Zlo s lidskou tváří je možná experiment pohybující se na hraně selhání. Film je dramaturgicky rozvleklý, neukazuje ani fascinující ponor do procesů vyšetřování různých skutků. Každopádně snímek nutí přemýšlet. (26.07.2019)

Neškodnou sof(is)t(ikovanou) formou zpracovaný skutečný příběh vraždící bestie, která je ve filmu za neodolatelného sympaťáka, co by ani mouše, natož opačnému pohlaví, neublížil. A to měl Ted Bundy na svém kontě úctyhodnou řádku bestiálních zabití žen, než skončil na konci osmdesátých let minulého století na popravišti. Přistupme tedy na to, že zločinné poklesky má na svědomí hnědovlasý kudrnáč, po kterém se ohlédne každá žena, jakmile kamkoliv vstoupí a někde se objeví (ve filmu je to takto přesně zobrazeno). Zac Efron celkem bez problému vystihl tento požadavek. Film je povětšinou rekonstrukcí soudních procesů v několika amerických státech, kde v rozmezí dvaceti let vysoce podezřelý muž operoval. Pochopitelně se souzený muž vydatně a sebevědomě obvinění bránil, což je ve filmu roztaženo zhruba do dvou hodin. Také podnikl nějaký ten útěk před spravedlností, soulož se svojí právničkou a snad i choval nějaké city k ženě, se kterou žil, ve filmu jeho životní lásku ztvárnila sympatická Lily Collins. Joe Berlinger se scenáristou Michaelem Werwie ale rozhodl, že žádný ze spáchaných zločinů (explicitně) nezobrazí (s výjimkou jednoho). Film si tedy vystačí s popisností vražd, což je dokumentováno autentickými reportážními materiály z té doby, přece jen máme před sebou proslulého sériového vraha, tudíž by se hodilo vidět ho v jeho "pracovním procesu". Navíc je pak celkem zřejmé, že určitými důkazními materiály podložené činy nespáchal nikdo jiný než právě on. Film i tak diváka tlačí k pochybám, zda je sympatický mladík skutečným autorem zvěrstev. případně je na divákovi, jak si to celé přebere. Asi tak docela neocením měkký přístup filmařů k tomuto známému a šokujícímu případu amerických dějin kriminalistiky, ovšem režijně je to i tak snaživě odvedené (skoro soudní) drama, které příliš filmově v ničem nevyniká a pokouší se o sympatie k zvrhlíkovi měrou nemalou, přičemž se ušetřilo na maskách, neb postavy nikterak nestárnou a fyzicky se tedy v rozmezí dvaceti let nemění. Takže kdo se obejde bez hutné explicitnosti, bude se tetelit. 6/10 (10.07.2022)