Serpico

[6,5/10] (Paramount, De Laurentis) (Technicolor /// Produkce: Martin Bregman /// Scénář: Waldo Salt, Norman Wexler podle knihy Petera Maase /// Kamera: Arthur J. Ornitz /// Hudba: Mikis Theodorakis /// Nominace na Oscara: Waldo Salt, Norman Wexler (scénář), Al Pacino (herec)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (26.01.2008)

Korupce u policie byla vždy ožehavou tematikou a kdo si troufne tento zaběhlý systém narušit, jako kdyby sám sebe označil nálepkou „práskač“, ten nejopovrhovanější článek, na který lze, než plivnout(v tom lepším případě). Nebezpečí číhající „uvnitř“ je totiž mnohonásobně záludnější, než to „vnější“, které je rozpoznatelné mnohem snadněji. Frank „Paco“ Serpico si tento obtížný směr zcela vědomě zvolil, i když se zprvu domníval, že nebude mít jeho rozhodnutí takový neblahý vliv na jeho, ať už soukromé, či profesní vztahy; jak se postupem projevilo. Jenže Frank, je férový chlap, který ze svých zásad neustoupí ani o píď, i když mu hlaveň revolveru míří přímo mezi oči. A tak můžeme, možná i s trochou naivity doufat, že takových neúplatných policistů je mezi námi co nejvíc. /// Hudba : Mikis Theodorakis (26.07.2010)

První půlhodinu jsem neměla ani stín podezření, že se začal odehrávat jeden z mých nejsilnějších filmových prožitků, tak nenápadně a civilně to začalo. Ale jednak se mnou silně rezonuje téma kvalitativně sílící odezvy zkorumpovaného systému na ryzost až k bezvýchodnosti, a jednak je to právě tak pomalu a důkladně se odvíjející příběh a natočený film, aby v každém záběru zachycoval co možná plnohodnotnou informaci z otisku skutečnosti, a ty scény i jejich významy se postupně, nenápadně, v rytmickém dramatickém sesuvu, bortění iluzí, zadírají pod kůži, až projdou skrz a stanou se živou součástí člověka, ústrojné jako vlastní formativní vzpomínky. Film Film. *~ (14.01.2021)

Je docela smutný začít komentář tím, že jsem si tenhle film pořídil do sbírky den před Lumetovou smrtí. Syrový a drsný podání policejního prostředí, bez příkras, bez hrdinů, i Serpico je jen chlap z masa a krve, se sklonama ke vzteku a sebelítosti, žádnej románovej hrdina, o to je to uvěřitelnější. Samozřejmě i díky Pacinovi. Citát z DVD bych opravil na "Život poctivýho policajta je asi ten nejnebezpečnější na světě". (11.04.2011)

Když se dívám na tenhle film, napadají mě slova z jedné krásné knihy: "v zakřiveném prostoru nejde dělat přímky a stejně tak nelze dělat správné věci ve společnosti, která správná není". Franco Serpico chtěl být rovný a zůstat tak. Jeho snaha jde dál než moje chápání, šlo mu o hodně a v tom "křivém prostoru", který mu začal být nebezpečný, bych mu malý poklesek i odpustila. Je otázka, jestli bych si ho pak vážila. Film, který tolik sváže s hlavním hrdinou a tolik přiměje přemýšlet o věcech sahajících daleko za příběh samotný, zaslouží uznání. Jeden z nejlepších Pacinovo výkonů. Nádhera! (19.07.2006)