Verdikt

Špička žánru soudních dramat korunovaná naprosto dokonalým Pualem Newmanem, který vůbec není superman, ale rozvrácený alkoholik, se kterým sdílím jeho pochyby, deprese, nesebedůvěru a přitom nepochybuji o jeho neokázalé čestnosti a poctivosti. Jedinné, co vadí je jistota, že americký film nakonec nemůže dopadnout špatně; to ale patří k této provenienci. (15.11.2009)

Absolutní špička v žánru soudního dramatu. Po stránce filmařské nelze vytknout vůbec nic. Z toho, jak morálka dostává v tomto sporu na frak, až mrazí. Zpočátku se mohl film jevit jako pouhá další variace na velmi zhovadilý jednostranný pohled vztahu "chudák pacient vs. trýznivý lékař" a zajímavá mohla být toliko one man show Paula Newmana, ale autor příběh naštěstí včas uvedl na pravou míru několika výbornými dramaturgickými zvraty. Tím se sice nijak nezprošťuje z možného jednostranného pohledu, ale je třeba brát ohled na to, že film jako takový je jedna velká fabulace, kdy je plně v ruku autora, jakým způobem příběh podá. Stále však čekám na takové soudní drama, které bude postaveno na principu, že i pacient je magor a morální převaha bude na straně lékaře. (03.03.2008)

Novohollywoodská nálepka 'Sidney Lumet' znamená střet charismatických antihrdinských sympaťáků s byrokratickými institucemi. Vyprávění je pak zakořeněno v dualismu pramenícím z rozporu mezi svébytně motivovanými jedinci a dogmaty řízenými společnostmi. Neviňátko Sonny a prostory brooklynské banky, Howard Bayle a nestoudnost zpravodajských praktik a nyní alkoholik Frank, zlovolná soudní moc a... alkoholik Frank. Podobně jako Psí odpoledne a Network, i Rozsudek nabízí pohled na výsledek axiologicko-deontického konfliktu obou entit, nicméně tak dělá daleko skromněji než jeho předchůdci. Frankův nejnebezpečnější nepřítel je totiž on sám a jeho jedinou zbraní je možnost vzchopit se.___ Z tohoto důvodu Lumet pracuje se žánrovým schématem soudního dramatu jakožto skeletem, jehož primární funkcí je udržet onu formální skládanku pohromadě. Pozadí v podobě soudní linie dominuje posílená subjektivita a existenciální tetelení ve stylu TAXI DRIVERA či ROZHOVORU; proces vyprávění nevyužívá komunkativnostní hry k dynamizování právnického souboje, neb zatajování informací je vázáno téměř výhradně na postavu Franka; osnova vyprávění se na místo řetězení zvratů a zodpovídání podurčených otázek týkajících se žaloby soustředí na vývojový vzorec Newmanovy postavy a centrem fabulovaných událostí je pouze minulost stále sympatičtějšího alkoholika.___ Vnitřní proměna Franka Galwina a její vnější ozvěny (sklenice whiskey měnící se v hrnek kávy, postupné shazování obleku coby kazajky, stále umírněnější herectví a nahrazení sevřenosti baru otevřenými prostory kanceláře) je k tomu všemu radost pozorovat, neb na rozdíl od cynictějších amerických filmů nabízí pozitivní rozuzlení. (29.08.2018)

Nevím proč, možná jsem ovlivněný faktem, že právo bylo kdysi moje profese, nicméně můj dojem z tohoto filmu je velmi mdlý. Je to hrozně naivní. --- Kdosi tady napsal, že to vypadá, že soudit se je největší americký koníček. Rád bych k tomu něco dodal. Anglosaské (a skandinávské) právo v zásadě připouští žalovat kohokoli za cokoli. Cítíte-li že vám někdo způsobil újmu, můžete to zkusit. Jako účastník procesu máte velkou míru svobody, jak soud/porotu přesvědčit o své pravdě. Logickým důsledkem je, že je to drahé a všichni lidé od práva se na tom dobře živí. --- Náš systém práva je jiný. Můžete žalovat jen takové újmy, které jsou popsány v zákoně, a jen vůči těm, u nichž to zákon připouští. Důsledkem toho je, že mnoho lidí se cítí něčím poškozeno, leč advokát jim musí říct: "Je mi líto, na to neexistuje žaloba." Nejlépe je proti takovým žalobám pochopitelně chráněn stát, protože - a to by měli lidé chápat - stát nedělá právo pro nás, ale pro sebe. Velmi často je to k vzteku, protože největším násilníkem a porušovatelem zákonů u nás je právě stát. --- Tolik na vysvětlenou, proč se u nás méně soudíme. Nemůžeme. Soudy smějí soudit jen to a tak, jak jim stát předepíše. (27.07.2016)

Paul Newman v roli opileckého právnika (Frank Galvin), ktorý si dlho nemôže nájsť nový prípad až raz.... Priateľ mu dohodí jeden kšeft, ktorý sa zdá byť len rutinnou záležitosťou s následným mimosúdnym vyrovnaním, ale Frank sa rozhodne pre risk. Pohne sa v ňom svedomie a začne boj s veľkou mašinériou, ktorá počíta vo svojich radách zástup právnikov, špičkových lekárov a v neposlednom rade aj arcidiecézu.... Zanietenie, akým sa hlavná postava začala prípadu venovať s cieľom pomôcť úbohej pacientke (resp. jej rodine) pôsobí sympatickým dojmom. V snímku sa objaví aj láska, priateľstvo, zrada, pričom to všetko spolu tvorí výborný príbeh zo súdneho prostredia, ktorý nenudí a je aj skvele zahraný. Veľká spokojnosť. 80/100 (04.08.2015)