King Skate

Konečně! Film, který se mi dostal poprvé do hlavy už v létě ve Varech a proklouzl mi mezi prsty i v kinech. Nyní konečně jsme zde. A spokojenost je na místě. Jednoduché, prosté a i tak stejně příjemné a hezké odvyprávění kapitoly i světlé strany komunismu. Sportovní část kde si vyslechnete jak to zde chodilo a vlastně se zde zrodil sport, který u nás podle mne slavil ještě dvě reinkarnace v době mého raného mládí a v podstatě pro mnoho lidí i nyní. Je super se podívat na základy toho všeho. Děkuji, užil jsem si to. (27.03.2019)

Skate mě vždycky fascinoval, ale po té co jsem to zkusil (mimochodem na zájmovém kroužku pod vedením jednoho z protagonistů filmu) a rozbil si hubu, jsem to vzdal. Ale doma dělaný skate s kolečkama z gumový hadice jsem měl a Marka Gonzallese na U rampě v Prachaticích viděl, takže to ve mě zůstalo tak nějak zažrané. A jako hardcorista mám k této subkultuře stále blízko. Jako takového, mě tenhle dokument fakt bavil a zasáhl - má to šťávu, spád a nutnou dávku nostalgie. A tak to má být ... Snad jen ta Skateboardová Růžena v soundtracku chyběla. (09.06.2019)

I přes skromnou délku se to v polovině už začíná docela dost opakovat a trochu se ze zajímavého dokumentu o cvocích na kolečkách stáčí k home videu, ale zlom k širšímu záběru na punk době navzdory, a na feel good vzpomínání na nespoutané a nadržené mládí to celé zachrání a posune o level výš. A hvězdu nahoru přidám za hudební podkres. Protože tohle jde přímo do srdíčka. 9/10 (07.11.2020)

Mít sk8 (čti skejt) bylo zcela nepochybně ve městech gr8 (čti grejt) a kůl, ale na dědinách, vesničkách chcete-li, se jednalo o něco co se sektávalo s nepochopením a hlavně o něco co na vísky až tak neproniklo. Čili vzpomínám jak tehdá před léty si bratranci dovezli skejt, tak to bylo něco na co jsem se neodvážil vstoupit. Dokument nahlíží do skupiny lufťáků, kterým tento životní styl učaroval a kteří pod rouškou nadvlády komunismu objevili v Čechách svoji vlastní Ameriku, též svobodu... celkově zajímavá reportáž o něčem o čem se dodnes příliš nemluví. Spolu s punkovou hudbou celkově příjemné sledování. (19.04.2019)

Tohle mi strašně připomnělo mojí oblíbenou knihu Kmeny 0 o subkulturách za socialismu. Každá z nich si jak rostlinka v dusném temném pralese komunismu hledala tu svoji skulinku ke světlu, které bylo příslibem svobody a normálního života... Některé ze subkultur to měly těžké, jiné tak nějak záhadně proplouvaly pod bedlivými zraky komunistických funkcionářů prakticky bez povšimnutí či zákazů a represí. Pokud vím i z vlastní zkušenosti, leckdo se mohl se svými zájmy skrýt pod křídly ČSTV, kde například pod zkratkou TOM (turistický oddíl mládeže) fungoval nejeden téměř skautský oddíl apod... proto mne zaujalo, že pod stejnými křídly byli schováni i skejťáci. Díky velkému množství amatérských autentických záběrů na tehdejší klání a pokusy ovládnout to prkénko s kolečky dnes dokument získal nenapodobitelný feeling let osmdesátých což vše skvěle umocňoval vhodně zvolený hudební podkres. Překvapilo mně, že jedním z matadorů a sakra dobrým byl i mladý Petr Forman. Když si uvědomím, že tento sport šel zcela mimo mne už tenkrát (kamarád ale jezdil) i dnes, je s podivem jak moc mne dokument bavil. Znovu si uvědomuji, že jsem si zase u sledování řekl, že ti komunisté vlastně byli v něčem dobří. Nutili (nechtěně pochopitelně) lidi improvizovat. Dělat z ničeho neskutečné věci. Často jen podle kreseb s neuvěřitelným elánem si nadšenci razili cesty omyl - pokus a stavěly lodě, rogala, skateboardy atd... Nikde nic nešlo koupit, člověk musel být šikovný, nebo mít šikovného známého. O to větší pak byla radost z díla. Dnes? Konzum vše zalil a většinu těchto aktivit pohřbil, koupit si dnes můžete vše a klidně 1000x když na to máte. A tak si říkám, že přemíra blahobytu, ta vysněná meta těch co nemají, nemusí být nakonec to pravé. Koneckonců se na tom shodli i pamětníci v dokumentu. Dávám tedy za 5 otoček na U rampě. Líbilo se mi to ! * * * * * (06.06.2019)