King Skate

Super. Je to takové Prkýnka na maso jsme uřízli zfilmované, ale opravdu moc dobře. Stopáž tak akorát a kromě toho, že to dokumentuje určitý fenomén, je to i generační výpověď a závěrem trochu o tom co s lidmi udělala změna režimu a o stárnutí. Vynikající výběr hudby skvěle akcentuje děj. (13.03.2022)

Pecka. Tenhle dokument jde až na dřeň. Autorovi se podařilo proniknout do komunity zakladatelů skateboardingu v ČSSR a oni nám s upřímností sobě vlastní přiblížili život v komunismu. Nesmírně cením tu otevřenost, naivitu a intimnost s jakou je to natočené. King skate je dokument, který každému mohu jen doporučit. Tohle není nudná hodinka historie ze základky. Má to úžasnou atmosféru podtrženou velmi dobře vybraným soundtrackem a já to hltal až do poslední minuty. Jako bonus k příběhu o vzniku skateboardingu u nás máte dokument o socíku, který díky mixu dobových reportáží, soukromým záběrům a protagonistům jakoby mimochodem dokonale vystihuje podstatu totáče a skejťáci tak velmi posloužili jako ideálni subkultura k popsání podstaty svobody a totality. Cením hořkosladký konec, kdy vlastně revoluce vyznívá jako vítězství s otazníkem a příchod naprosté svobody jako danajský dar. (17.03.2022)

Kmenová retrospektiva z dob, kdy šla překližka s kolečky proti hlavnímu proudu. Skate, brusle, punk, přátelství, totalita, pivo za 2,5, rebelující pánové, nedepilované slečny….sport, který nebyl sportem. Co může podobný projekt nabídnout? Dobové záběry, vyjádření zainteresovaných…nazdar. Tohle přesně je King Skate….bohužel nic navíc. Černobíle záběry….díky za tuto nekvalitní vzpomínku. Slova pánů Formana, Pelikána, Thieleho, Váši….samozřejmě nemůže chybět kultovní postavička, která byla u každé zásadní události té doby, Honza Peterka….taky kdo už jiný. Ocenit musím i hudební podkres, který kombinuje the Clash s Markétou Muchovou, aniž by jste pochybovaly, že se jedná o něco nepatřičného. Ale stejnak to chtělo něco navíc….napadá mne třeba konfrontace se současnou generací nebo víc se zaměřit na současný život prkýnkových propagátorů. Bylo to fajn, atraktivní i pro nejezdící, ale spíš, než celovečerní snímek by se King Skate uplatnil jako jeden z dílů cyklu o subkulturách. (18.12.2019)

Tohle mi strašně připomnělo mojí oblíbenou knihu Kmeny 0 o subkulturách za socialismu. Každá z nich si jak rostlinka v dusném temném pralese komunismu hledala tu svoji skulinku ke světlu, které bylo příslibem svobody a normálního života... Některé ze subkultur to měly těžké, jiné tak nějak záhadně proplouvaly pod bedlivými zraky komunistických funkcionářů prakticky bez povšimnutí či zákazů a represí. Pokud vím i z vlastní zkušenosti, leckdo se mohl se svými zájmy skrýt pod křídly ČSTV, kde například pod zkratkou TOM (turistický oddíl mládeže) fungoval nejeden téměř skautský oddíl apod... proto mne zaujalo, že pod stejnými křídly byli schováni i skejťáci. Díky velkému množství amatérských autentických záběrů na tehdejší klání a pokusy ovládnout to prkénko s kolečky dnes dokument získal nenapodobitelný feeling let osmdesátých což vše skvěle umocňoval vhodně zvolený hudební podkres. Překvapilo mně, že jedním z matadorů a sakra dobrým byl i mladý Petr Forman. Když si uvědomím, že tento sport šel zcela mimo mne už tenkrát (kamarád ale jezdil) i dnes, je s podivem jak moc mne dokument bavil. Znovu si uvědomuji, že jsem si zase u sledování řekl, že ti komunisté vlastně byli v něčem dobří. Nutili (nechtěně pochopitelně) lidi improvizovat. Dělat z ničeho neskutečné věci. Často jen podle kreseb s neuvěřitelným elánem si nadšenci razili cesty omyl - pokus a stavěly lodě, rogala, skateboardy atd... Nikde nic nešlo koupit, člověk musel být šikovný, nebo mít šikovného známého. O to větší pak byla radost z díla. Dnes? Konzum vše zalil a většinu těchto aktivit pohřbil, koupit si dnes můžete vše a klidně 1000x když na to máte. A tak si říkám, že přemíra blahobytu, ta vysněná meta těch co nemají, nemusí být nakonec to pravé. Koneckonců se na tom shodli i pamětníci v dokumentu. Dávám tedy za 5 otoček na U rampě. Líbilo se mi to ! * * * * * (06.06.2019)

Tohle hodnocení možná ovlivnil i dávný pocit z jízdy, byť omezené (viz můj komentář k Legendám z Dogtownu). Ale jen lehce. Je až nepochopitelné, kolik tehdy vzniklo – a dochovalo se – kamerových záznamů, ale rozhodně je to dobře. Vzpomínky pamětníků, šílené disciplíny, punkově-kutilský kolorit skejtové subkultury, dávka nostalgie a stylový soundtrack z toho zkrátka dělají pecku. Překvapivý přesah naznačuje, že „svoboda“ není vždy úměrná míře svobody politického systému… (04.05.2019)