King Skate

Úderný soundtrack, bez něj by to nebylo ono. Například Moimir Papalescu and The Nihilists & Markéta Muchová a její Superden. A pak taky hláška: "No, nemám moc rád, když holky jezděj na skejtu. Fakt to moc nemusim. Radši jsem, když tam stojej kolem a koukaj na nás." Rozhodně skvělý autentický záběry. Můj táta sice na skateboardu asi nikdy nestál, ale na tenhle film bych ho klidně vzala (Papalescu!). (02.11.2018)

Přístupný dokument (s nečekaným množstvím archivního materiálu a nadupaným písničkovým soundtrackem) přibližuje počátky skateboardingu v Československu za hluboké totality 80. let, kdy prkno pro mladé představovalo závan západní svobody, určitého úniku i punkové rebélie (ovšem žádného protirežimního hnutí, to ani omylem). Pěkně se zde podařilo zachytit pospolitost a kamarádství skupiny sportovních nadšenců lomeno adrenalinových šílenců – i po letech. (16.02.2024)

Jako někdo skateboardem nepolíben, jen jsem přes jedno léto užíval waveboard, jsem od dokumentu neměl absolutně žádné očekávání. Díky skvělé práci s hudbou, střihem i užitím překvapivě velkého množství archivních záběrů jsem ale byl po skončení filmu v mírném úžasu. Nejen na české poměry skvělý dokument který by měl vidět opravdu každý. (13.07.2023)

Skateboarding šel vždycky mimo mě,ale tenhle dokument mě chytil hned na začátku a pustil až na konci.Úplně z něj srší příjemná nálada a energie a i když většina “socialistických” skejťáků jsou už dnes pánové v letech,pořád jim to člověk věří.Hodně povedený kousek a palec nahoru navíc za soundtrack…80% (21.02.2022)

Byla to jedna velká jízda. A to doslova. Zkopírovali pár amerických obrázků skejtu, doma v dílně vyrobili desky a kolečka, postavili rampy a překážky, napsali pár prosebných dopisů do velkých západních firem. A ono to fungovalo. Kolem skateboardu se v 70. a 80. letech vytvořila úzká komunita srdcařů, pro něž skate představoval svobodu, kamarády a cíle se posouvat dál. Šimon Šafránek dovedně kombinuje silné záběry z těchto let se současným vzpomínáním tehdejěších aktérů nejen na samotný sport, ale na tehdejší dobu v Československu, vztahy uvnitř komunity nebo proč někteří i přes možnosti nechtěli ze země odejít. Je obdivuhodné, jak dokonale Šafránek proniká do této subkultury a přenáší její atmosféru na plátno. Samozřejmě k tomu obrovsky napomáhá skvělý výběr hudby, uslyšíme The Clash i Mekyho Žbirku. Film, jehož příprava začala kampaní na Hithitu je pro mě zatím nejpříjemnějším filmovým překvapením letošního roku. (03.07.2018)