King Skate

Jakkoli jsem se u sledování tohoto dokumentu docela bavil (hlavně díky dynamickému stylu a skvělém výběru hudby) i v lecčems poučil, nesdílím většinové nadšení... King Skate je totiž pouhým nostalgickým nekritickým vzpomínáním úzkého výseku jedné komunity, u nějž paradoxně historická lokalizace - a teď mluvím o tom, jak to na mě působí z filmu, ne jak to možná bylo ve skutečnosti - vlastně nehraje významnější roli (snad jen v utužení komunity a relativním materiálním nedostatku). Z celého dokumentu mám totiž dojem absolutní selanky; žádný konflikt, žádný stres... Kromě toho se neustále mluví o svobodě, skoro o jakémsi paralelním životě vedle režimu, jemuž se skejtovalo navzdory, ale na druhou stranu se ukazuje, že když jste se vhodně formálně zorganizovali a byli s režimem konformní, tak nebyl problém vyjet na světový šampionát do Vancouveru a tam, pokud jste byli fakt dobří, rozbít bank a šampionát vyhrát... Anebo s posvěcením Strany uspořádat v hlavním městě husákovského skanzenu neoficiální mistrovství Evropy... Vlastně všechno bylo takřka absolutně fajn, dokonalá jízda; sex, chlast & skejt. Pouze v devadesátkách se to jaksi začalo kazit, protože do toho "vlezly prachy", ale bez toho - bez té jasně definované ohraničenosti - by to zpětné nostalgické vzpomínání nemělo tu správnou šťávu.__ Co dokumentu chybělo nejvíc byl právě hlubší kontext. Omezit přehnanou sebeprezentaci několika postav a ponořit se víc do života komunity se všemi problémy, které s tím souvisely. Výroky typu "když jsem narazil na skejťáka, věděl jsem, kde budu ten večer spát" jsou sice fajn, ale jak vypadala za Husáka skejťácká scéna v Brně, Ostravě, Plzni, Bratislavě nebo Košicích, to je mimo rámec filmu (asi tamní skejťáci neměli kameru...). Co se třeba povedlo Vladimíru 518 v jeho popisu městských subkultur (Kmeny), to tady prostě není. Ale vzhledem k té míře sebereflexe, to asi ani nebylo cílem - což je možná legitimní autorské pojetí, ale já jako divák mám zase právo to interpretovat jako podstatné selhání. (14.05.2019)

Film o mém mládí, zrození skatebordingu v ČR, zrození punku a nakonec konec totality. Pokud vás nadchnul německý 100% fake dokument This Ain't California, tak tohle naopak je 100% reálný český dokumet o tom co jsme prožili v socialistickém ČSSR. Je to dobře zhutněnej vzorek našich zážitků a pocitů zaznamenanejch díky kámošům, který nebyli líný a ještě ty naše eskapády stihly natáčet na filmový kamery. Díky za to! Dobový záběry jsou zhutněný zrychleným groteskovým tempem což je super pro diváky, ale pamětník by si to radši vychutnal pomalejc. Muzika je vybraná dobře. Závěr je mírně, ale fakt jen mírně patetickej, ale to neva ;D Natřískanká projekce ve skejtparku na pražské Štavanice přinesla divoké fandění a povyk během promítání a na závěr standing ovation po celou dobu závěrečných titulků. Po zbytek večera nám všem svítili oči. Co si víc přát. (16.09.2018)

Tohle hodnocení možná ovlivnil i dávný pocit z jízdy, byť omezené (viz můj komentář k Legendám z Dogtownu). Ale jen lehce. Je až nepochopitelné, kolik tehdy vzniklo – a dochovalo se – kamerových záznamů, ale rozhodně je to dobře. Vzpomínky pamětníků, šílené disciplíny, punkově-kutilský kolorit skejtové subkultury, dávka nostalgie a stylový soundtrack z toho zkrátka dělají pecku. Překvapivý přesah naznačuje, že „svoboda“ není vždy úměrná míře svobody politického systému… (04.05.2019)

Tohle mi strašně připomnělo mojí oblíbenou knihu Kmeny 0 o subkulturách za socialismu. Každá z nich si jak rostlinka v dusném temném pralese komunismu hledala tu svoji skulinku ke světlu, které bylo příslibem svobody a normálního života... Některé ze subkultur to měly těžké, jiné tak nějak záhadně proplouvaly pod bedlivými zraky komunistických funkcionářů prakticky bez povšimnutí či zákazů a represí. Pokud vím i z vlastní zkušenosti, leckdo se mohl se svými zájmy skrýt pod křídly ČSTV, kde například pod zkratkou TOM (turistický oddíl mládeže) fungoval nejeden téměř skautský oddíl apod... proto mne zaujalo, že pod stejnými křídly byli schováni i skejťáci. Díky velkému množství amatérských autentických záběrů na tehdejší klání a pokusy ovládnout to prkénko s kolečky dnes dokument získal nenapodobitelný feeling let osmdesátých což vše skvěle umocňoval vhodně zvolený hudební podkres. Překvapilo mně, že jedním z matadorů a sakra dobrým byl i mladý Petr Forman. Když si uvědomím, že tento sport šel zcela mimo mne už tenkrát (kamarád ale jezdil) i dnes, je s podivem jak moc mne dokument bavil. Znovu si uvědomuji, že jsem si zase u sledování řekl, že ti komunisté vlastně byli v něčem dobří. Nutili (nechtěně pochopitelně) lidi improvizovat. Dělat z ničeho neskutečné věci. Často jen podle kreseb s neuvěřitelným elánem si nadšenci razili cesty omyl - pokus a stavěly lodě, rogala, skateboardy atd... Nikde nic nešlo koupit, člověk musel být šikovný, nebo mít šikovného známého. O to větší pak byla radost z díla. Dnes? Konzum vše zalil a většinu těchto aktivit pohřbil, koupit si dnes můžete vše a klidně 1000x když na to máte. A tak si říkám, že přemíra blahobytu, ta vysněná meta těch co nemají, nemusí být nakonec to pravé. Koneckonců se na tom shodli i pamětníci v dokumentu. Dávám tedy za 5 otoček na U rampě. Líbilo se mi to ! * * * * * (06.06.2019)

Miluju veškeré formy sportu, kde se člověk přilepí nohama k prknu a jede. Skateboarding odmalička jakbysmet. Roztékám se při vzpomínce na unikátní filmový zážitek s Legendami z Dogtownu, sleduju našeho současného skejťáckého ambasadora Maxima Habance a nepohrdnu jakýmkoli formátem, který se tímto sportem zaobírá. Přímo na tento cenami ověnčený dokument jsem se opravdu těšil, jsem vděčný za všechny záběry z kolébky této pouliční rebélie pod nadvládou socialismu, nic víc jsem si ovšem neodnesl. (16.04.2019)