Modrý samet

PO Mulholland Drive, Lost Highway a pár kraťasech příchází Blue Velvet, očekával jsem nášup mysteriozních scén, atmosféru, která by se dala krájet a nadlidské výkony. Dostalo se mi od všeho trochu, ale po dvou nepochopitelných, avšak užasných Lynchovek u kterých vysadil leký to nestačilo. Dal jsem si za ukol vidět úplně všechny filmy, protože čím víc jich vidím, tím větší je bůh, ale u Modrého Sametu mi něco chybělo, asi jsem moc náročný Davidův divák, ale bohužel. Ale ani to mi nebrání, abych Blue Velbet označil jako vynikající kriminální a zvrhlou podívanou s vynikajícím Hopperem a fantastickou Isabellou Rossellini. PS - Fascinující ano. Geniální ne. (05.04.2008)

Poprvé byla Lynchovi dopřána tvůrčí svoboda a dostatečné prostředky. Výsledkem je jeden z nejlepších filmů 80. let. Už od prvního záběru není pochyb, že se jedná o velké umělecké dílo. Scény kdy za sladkobolné melodie Wintonovy písně kamera zabírá poklidný život malého městečka, které však zároveň napovídají, že při bližším pohledu vše není tak v pořádku, jak se tomu může zdát jsou skutečným režisérským mistrovstvím. Lynch dokáže natočit i jen prostou procházku noční alejí, tak aby působila bizarně a poutavě. Film obsahuje spoustu kultovních a nezapomenutelných scén. Voyeúrská scéna když Frank znásilňuje Dorothy, pasáž v Benovo bordelu, či děsivé vyvrcholení se mi nesmazatelně vtiskly do paměti. K tomu je film skvěle ozvučen a také doprovázen kongeniální hudbou Angela Badalamentiho. (15.11.2004)

Chcete vědět, jak dopadlo mé první seznámení s Davidem Lynchem? Bylo divné. Modrý samet byl divný. A v čem byl divný? Byl divný v tom, že mi to přišlo jako tuctová kriminálka s úžasnou hudbou, kde i v těch nejbrutálnějších momentech je krásný hudební podkres. A ta písnička mi ještě teď zní v uších. Ano, nepochopil jsem, proč je ten film tak slavný. Asi to bude tím, že jeden Lynch nestačí. Film tedy nebudu hodnotit, protože byl byl blázen, kdybych tak učinil. (26.07.2008)

Jak možná víte, Lynche nemám zrovna v lásce a ani jej nepovažuji za dobrého režiséra. Stejně jako ve Zběsilosti v srdci jsem měl i tady pocit, že postavy jsou jen umělé figury, které jsou ve snímku jen proto, aby nebyl nudný. Samotný příběh jakoby se odehrával úplně někde jinde, ten hrdinů totiž není vůbec podstatný. Herecké výkony tomu napovídají, stejně tak jako nasnímání protagonistů a vůbec všechno okolo. To ale nic nemění na faktu, že Modrý samet se Lynchovi opravdu povedl. Dočkáme se nádherných scenérií a dokonce i úžasného hudebního doprovodu... (29.09.2006)

Blue Velvet má u mě trochu nevýhodu v tom, že jsem ho v posloupnosti viděl jako jednu z posledních modernějších Lynchovek a působil na mě, dá-li se to tak vůbec říci, trochu doslovným a zbytečně opakovaným natahovyným dojmem - vzhledem k tomu, že ve svých dalších filmech (Zběsilost v Srdci, Twin Peaks, Lost Highway) dokázal podle mě Lynch sdělit a navodit to samé daleko výstižněji, jasněji a sugestivněji. (01.07.2007)