Modrý samet

Poprvé byla Lynchovi dopřána tvůrčí svoboda a dostatečné prostředky. Výsledkem je jeden z nejlepších filmů 80. let. Už od prvního záběru není pochyb, že se jedná o velké umělecké dílo. Scény kdy za sladkobolné melodie Wintonovy písně kamera zabírá poklidný život malého městečka, které však zároveň napovídají, že při bližším pohledu vše není tak v pořádku, jak se tomu může zdát jsou skutečným režisérským mistrovstvím. Lynch dokáže natočit i jen prostou procházku noční alejí, tak aby působila bizarně a poutavě. Film obsahuje spoustu kultovních a nezapomenutelných scén. Voyeúrská scéna když Frank znásilňuje Dorothy, pasáž v Benovo bordelu, či děsivé vyvrcholení se mi nesmazatelně vtiskly do paměti. K tomu je film skvěle ozvučen a také doprovázen kongeniální hudbou Angela Badalamentiho. (15.11.2004)

Blue Velvet znamenal mé první seznámení s Davidem Lynchem a jeho specifickou režií, po prvé jsem pocítil jak zvláštní a abstraktní jeho filmy jsou. Na velmi slušné atmosféře se podepisoval zejména Dennis "baby wants to fuck" Hopper, jakožto hotový ďábel v lidském převleku s potřebou inhalovat každých 5 minut. Ale nebyl jediný, kdo exceloval, Lynchovi se také podařilo objevit talent v Kyle MacLachanovi. Je vidět, že ten klučina skutečně umí výborně hrát na schovku, neboť scéna, kdy se schoval do skříně působila na diváka tak silně, jakoby v ní byl on sám. 8/10 (25.02.2008)

Ten, co se bojí Lynche a chce proniknout do tajů jeho filmařského světa, nechť ať začne tímto snímkem. Dalo by se říct šablonovitý krimi thriller, který postupem času stále více ustupuje milostnému vztahu dvou lidí a i když je téma a poselství jasné, tedy milovat a poukázat na zkažený svět tam venku, neodpustí si Lynch pár svých úchylek včetně dusitan amynatý inhalujícího slizkého Dennise Hoppera a jeho šílenou bandu. Film krásně uteče, je příjemně napínavý a eroticky laděný, ve své době dost provokativní a dnes zpětně jeden z nejpevnějších filmových tvarů, jenž Lynch dokázal stvořit. Někdy je dobré se držet zkrátka a svou imaginaci držet na míru hodné uzdě. Jestli chcete vyložený mindfuck, hledejte jinde, ale Lynch tímto potěšil. Heineken? Fuck that shit! [Přesná stopáž: 121 min] (29.10.2010)

Laura Dern a její staropanenský zjev (a to jí tady nebylo ani dvacet) ve své podstatě zajímavě kontrastuje s živočišnou ženskostí Isabelly Rossellini.  Postava kazišuka Dennise Hoppera pak až příliš svou sexuální nejistotou čitelná a předvídatelná. S matčinou kundou holt nemohl dosáhnout rovnováhy.  Kyle pak skvělý, nejvíc se mi líbil v trenkách, anžto v té chvíli jsem se do něj dokázal i vcítit.  Znalcům se pak omlouvám za dezinterpretační komentář, ale já u toho dvakrát usnul. Blue Velvet je ale jinak vynikajicí... song. (22.01.2024)

"What the fuck?!" Výlet za voyerizmom, hnusom a láskou v poetickom balení s nečakaným vyvrcholením. Lynch sa jemne pohráva s nitkami divákovej mysle, norí sa dovnútra a zasa prediera na povrch z tých najtemnejších hlbín, samotného dna, pekla pokleskov, zvrátenosti, brutality, amorálnosti, perverzie a divoko fyzickej sexuality. Veľmi špecifický film, ktorý sa odvážne hrá s rozvíjaním banálnej "zápletky" do obludných rozmerov a strieľa si zo mňa tým spôsobom, že mi všetkým sústavne nahovára "všetko je inak, ako sa zdá" - a ono vôbec nie je! Tým sa stávajú činy a postavy ešte otrasnejšími, ale i keď ich Lynch nechá páchať najrozličnejšie zločiny a hriechy, rozppráva najmä o tom, že je tu stále nádej na druhú šancu a odpustenie. Hopperov psychopat Frank by sa nemal prekladať a jeho repliky by sa mali zapísať do idiomatického slovníka a zaradiť do svetového dedičstva UNESCO. No a Kyle MacLachlan je prosto koncertný herec, ktorého príbeh-nepríbeh vo vás ešte bude rezonovať dlho. No a teraz idem dumať nad zvláštnosťami reči a deja tohoto filmu; asi to chvíľku potrvá. 95% (06.05.2014)