Sloní muž

Lynčárna, to je v mnohých prípadoch jedna obrovská metafora ľudského utrpenia, pohŕdania, nenápadných svetlých okamihov, ktoré nešťastnému človekovi urobia doslova raj na zemi, aby bolo to "svetlo" potom nekompromisne zavrhnuté zlomyseľnosťou ľudí. Krutý, do srdca prehovárajúci film, ktorý v sebe skrýva neskutočne veľa. Scéna "Vy nie ste John Merrick. Vy ste Rómeo" a následná slza na znetvorenej tvári rovnakej ľudskej bytosti ako sme my všetci, ma maximálne odrovnala. (26.02.2010)

Moj prvy Lynchov film a nelutujem, ze prave tato kruta, ale na druhej strane i nesmierne nadherna ludska sonda do duse mentality homo sapiens, bola moja prvotina, co sa Davida tyka. A mozno aj posledna, kedze na Lynchove psycho zalezitosti som nikdy chut nemala a myslim, ze ani chut mat nebudem. Sloni muz je vsak naozaj skvostom a nemam mu absolutne co vytknut. Bodka na zaver, ludia su neuveritelni hajzli. (30.09.2009)

Hned od začátku mě pohltila Lynchovská hudba a styl zobrazování obrazů. Už od začátku filmu Lynch zobrazuje Slona a to bude až do konce. Slon zobrazující určitou krásu, ale přesto mají z něho lidi strach. Ulice vypadající, přesně jak z Londýna včetně počasí. Vše velmi podobné Mazací hlavě. Lynch dokáže vytvářet dokonalá monstra. Dokážu si trochu představit, jak by vypadal film Frankenstein, kdyby ho natáčel. Lynch jednou určitě dostane cenu, za přínos do světové kinematografie. Teď je přehlížen, neboť mu závidí tu dokonalost, kterou dokáže tak bravurně vytvořit. John Merrick mi strašně připomíná Jasona z Pátku třináctého II. Ale soucítím s ním, být ubližován a ponižován není moc hezké a mě to velmi ranilo u srdce. Až odhalíte co všechno John umí, budete s úžasem stát to vše dokáže. Komunikace mezi Johnem Hurtem a Anthony Hopkinsem na mě velmi zapůsobila, ale nejvíce na mě zapůsobilo, když bude pozván k panu Trevesovi domů a začne diskuse o rodinných fotografií, vlastně to celé je nakonec velmi dojemným příběhem, který mě dohnal k pláči a to jsem u Lynche nečekal. Opravdu úžasný snímek. (29.01.2004)

Vedle Duny druhý film, který se mi od Lynche opravdu líbil. Ten sice od Mazací hlavy ještě neopustil černobílou kameru (což rozhodně udělal dobře), ale naštěstí se vybodnul na všechny ty svoje nesmyslné zamotávačky, které dělají jeho filmy nepropustné pro většinu publika a konečně natočil normální a dokonce výborný film. Pár typických Lynchovin sice ještě najdete (sen se slonama), ale ty nijak nebrání výtečnému příběhu, syrové atmosféře a taky neskutečně citlivému hereckému projevu Johna Hurta. Kdyby Lynch přestal natáčet kraviny a radši se věnoval příběhům jako je tenhle, možná bych ho dokonce začal mít i rád. (03.07.2007)

Zřejmě nejsrozumitelnější film člověka, jehož někdy považuju za Boha (Mulholland Drive, Twin Peaks: Fire Walk with Me) a někdy za blázna (Inland Empire). Naštěstí se The Elephant Man řadí k té první kategorii filmů, díky kterým Davida obdivuju. Příběh perfektní, herci geniální, masky dokonalé no a závěr je… opravdu skvostný. Místy měl film takovou krásně temnou až hororovou atmosféru (sakra, co takhle natočit nějaký pořádný horor, co, Davide?) až mě z toho tak krásně mrazilo. Skvost o lidské hlouposti a nesnášenlivosti, který si rád někdy pustím znovu. Přijde vám to divné? Mně taky, mně taky. 100 %. (07.12.2011)