The Elephant Man
The Elephant Man
Sloní muž
Režie:
David LynchKamera:
Freddie FrancisHudba:
John MorrisHrají:
Anthony Hopkins, John Hurt, Anne Bancroft, John Gielgud, Wendy Hiller, Freddie Jones, Hannah Gordon, Michael Elphick, John Standing, Dexter Fletcher (více)Obsahy(1)
Tragický příběh muže, který se narodil s hrůznou deformací. Režisér David Lynch je známý především díky dvěma ve své době skandálním snímkům Modrý samet (1986) a Zběsilost v srdci (1990). Pozornost publika však vzbudil už svým filmem z roku 1980 Sloní muž. Zachytil v něm podle autentických materiálů tragický osud mimořádně deformovaného člověka, Angličana Johna Merricka. Lékař Londýnské nemocnice Sir Frederick Treves našel tohoto nešťastníka mezi pouťovými atrakcemi a pomohl mu najít cestu k vlastní identitě. Takzvaný Sloní muž se projevil jako inteligentní a citlivá bytost, žijící s děsivým handicapem. Lynch vychází ve smutném příběhu z prostředí viktoriánské Anglie. Akcentuje bizarnost dobových londýnských ulic a dílen, kde se upocení muži lopotí u záhadných strojů, jejichž pára zahaluje temná zákoutí. Zdánlivě realistické vyprávění je ozvláštněno mystickým prologem a epilogem v působivé snové poloze. Stěžejním prvkem zůstává prezentace titulního hrdiny, při níž divák prochází podobným procesem jako lidé okolo Sloního muže. V této souvislosti je nutné ocenit výkon Johna Hurta, který v nevšední masce dokáže opravdu hrát. Lékaře Trevese ztvárnil Anthony Hopkins, ve filmu dále hrají John Gielgud, Anne Bancroftová a další známí herci. Snímek získal řadu prestižních filmových cen a byl nominován celkem na osm Oscarů. (Česká televize)
(více)Recenze (771)
9/10 - Jeden z nejstarších Lynchových filmů jsem viděl až teprve nedávno. Stejně jako u Alvina Straighta můžu napsat - krása nesmírná! Zároveň jsem si však vědom toho, že bez těch "Sametů, Zběsilostí a Twin Peaksů" by to nebyl ten Lynch, kterého jsem již od dětství miloval (z čehož vyplývá, jak nenormální dítě jsem byl). Film, který se mi vryl hluboko do paměti (či spíš do srdce), z mé první desítky však Modrý samet ani Alvina nevytlačil... Ovšem pevná pozice tohoto režiséra v mé TOP 10 jest asi provždy stvrzena! ()
Dojemný příběh o tom, že je důležitější být krasný zevnitř, než z venku. ()
Aj príšery sú ľudia... ale táto veta sa dá formulovať aj naopak.... ()
Říká se, že nic není černobílé. A ani tento černobílý film není. Johnovo (správně prý Josephovo) srdce bylo jasně rudé a žhnulo! Hrozně smutný film, ale hlavní hrdina byl na konci opravdu šťastný - já mu to věřím. Zažil tolik špatného, že každá (i obyčejná) laskavost mu musela opravdu přinášet hodně radosti. Hrozně moc lidí si nezaslouží, aby se k nim někdo choval hezky. Tady se k panu Merrickovi po devadesáti letech zachoval hezky i režisér Lynch, když o něm natočil tak překrásný film, plný zajímavých stínů a temnoty a přesto tolik plný světla... ()
Emocionálně odsazené, ale jinak velmi intuitivní a silné. Na Lynche až nečekaně ukázněná dramaturgická stavba, přesto je jeho rukopis v díle dostatečně znát. A samotnému závěru Lynch nasadil korunu lynchovským způsobem. *** Ve zkratce: Děkuji, děkuji, děkuji. Jsem John Merrick. Jste moc krásná. Promiňte, že pláču. ()
Je až k neuvěření, jak film o ošklivém muži dokáže být krásný... ()
Takový anglický Quasimodo... ()
Dokonalá režisérska práca a to nielen pri narábaní s hercami, pričom psychologizácia postáv je základom filmu, ale aj v precíznom, takmer sociálne-historicky vykreslenom prostredí. ()
Pohled do duše člověka zdeformovaného navenek, však průzračného uvnitř. Dloubanec do "normální" společnosti (nehledě na letopočet) odmítající vše lišící se od běžného, jež dá krutými prostředky najevo odmítnutí toho, co se jí hnusí. Nevědomky tím však odkrývá SVOJI ošklivost a zrůdnost. Pouze lékař ztvárněný Anthony Hopkinsem (poprvé jsem jej viděla ve filmu mladého) ukáže znetvořenému "slonímu muži" vlídnou tvář a vrátí mu na chvíli lidskou důstojnost. *** Černobíle zabarvený, však sugestivní film je provázen výbornou kamerou, jež zbytečně neukazuje divákovi drastické scény ve vší nahotě, jak je to u mnohých snímků běžné (aby si divák co nejvíce užil!). Přesto nebo právě proto nepostrádají dramatičnosti. Film Davida Lynche natočený dle skutečných událostí si zaslouží divákovu stoprocentní pozornost. ()
Celou dobu se mi chtělo u toho filmu brečet. Asi nejdojemnější a jeden z nejkrásnějších filmů, jaký jsem kdy viděl. Bravo Lynchi! ()
Ačkoliv jsem si z filmu udělal několik screenshotů, protože nabízí mnoho fotograficky atraktivních obrazů, tak celkový dojem zůstal spíše negativní. Byl to pro mě lehce frustrující zážitek, protože mi tento příběh s humanistickým přesahem o deformovaném muži s chmurným osudem přišel poněkud vyumělkovaný, s čímž souvísí i to (a je to taky hlavní problém, který s filmem mám), že ve mně naprosto nevyvolal žádnou lístost, ačkoliv je to jeho primární snahou a je tomu poměrně dost podmíněn; Lynch zde netlačil moc na pilu a apel na lidskost si docela odpustil svou fascinaci bizarnostmi. Film rovněž není příliš dramaticky orientovaný a má pomalejší tempo. Zkrátka - to, jak si divák film užije (jak se ho dotkne/jak na něj bude fungovat), záleží dost na tom, jak snadné je u něj vyvolat lítost. U mě to snadné není. Nehodlám totiž litovat každého ubožáka jen proto, že trpí. Jestliže si někdo nechá srát na hlavu, není schopen žádného vzdoru a nevidím v něm ani žádný potenciál, tak ve mně lítost nevzbudí, protože mi přijde, že si o svůj bídný osud říká. Zní to cynicky, co? Dovolte mi to ještě rozvést: Není to totiž tak abnormální, jak se maloměšťákovi může zdát. Upálit psa je samozřejmě svinstvo, ale u rozplácnutí komára nebo posolení slimáka v lidech příliš lítosti ani pohoršení nevzbudí, protože tyto formy života jsou příliš jednoduché (nemají žádný vyšší potenciál) a o svůj bídný osud si řekli tím, že nám sáli krev nebo žrali úrodu. Já to ovšem přenáším i na lidi, protože mezi lidmi (nikoli ve smyslu filosofické antropologie) a zvířaty nedělám takový rozdíl. Lidi se ze zvířat vyvinuli a stále jimi do značné míry jsou. V kontextu Sloního Muže můžeme namítat, že o ten vyšší potenciál má, protože pod tím ohavným vzhledem je dobrá, laskavá a kultivovaná lidská bytost. Ve filmu se dokonce věnuje tvůrčí činnosti! Zde se dostáváme k té vyumělkovanosti, o níž jsem již mluvil: Nějak se mi nedaří uvěřiti tomu, jak si Sloní Muž mohl udržet tak čistý charakter, když prožil život ve svrabu - kord když chátra je ve filmu prezentovaná jako hanebná, necitlivá, hrubá a bezohledná a lidé vyšší společnosti se ve filmu naopak vyznačíjí opačnou charakteristikou, což mi taky přijde poměrně debilní, když víme, jak smetánka/boháči hledí s despektem na chudinu všude po světě. Je sice hezké, že se nám scénář snaží ukázat, že nějaký potenciál má, protože je tvůrčí osobou a umí hezky kreslit, ale nelze nijak vysledovat, kde se to v něm vzalo. Ano, fikční příběhy jsou konstrukce cílící vzbudit předurčené emoce. Divák je jimi vždy manipulován. Ta manipulace ale nesmí být příliš levná a průhledná - tedy vyumělkovaná. Jakmile to snadno prohlédnu, celá imerze se zhroutí. Věřím, že bych si ten film oblíbil, kdyby měl propracovanější scénář, který by poselství o lidstkosti předával zdařileji a nebyl tak "černobílý". Některé vedlejší motivy a psychologické roviny byly taky nedovařené - kupříkladu otázka toho, jestli Hopkinsův doktor chce Slonímu Muži pomoci anebo si na něm chce rovněž přihřát polívčičku. Výsledek si mě tedy nijak nezískal. Dílo je sice vizuálně působivé svou ponurou atmosférou, ale obsahově se mu předsevzaný cíl naplnit nepodařilo. Já bych se to nebál označit za tvůrčí selhání. () (méně) (více)
Herectvo Anthonyho Hopkinsa mi v tomto filme pripomínalo Josefa Abrháma. ()
Zvláštní zklidnění mistra postmoderny, které je docela koukatelnou záležitostí i pro jeho neobdivovatele. I zde Lynch ukazuje svoji zvrhlou zálibu v odlišnostech a vybral si k tomu Freak Show, jednu ze zábav z doby, kdy ještě nebyly kina a televize (exkurz Cimrman: Lidi přišli z práce domů a koukali se do zdi.... Televize tenkrát ještě nebyla.:)). Chcete vidět, co jste neviděli? Chcete slyšet, co jste neslyšeli? Přijďte do našeho paláce zrůd. Proboha, vždyť jsou to lidé. Mýlíte se, jsou to ZRUDY!!! Kde leží hranice lidské důstojnosti? Zajímavá práce maskéra, skvělý Anthony Hopkins, krásná kamera a hvězdičku za mistra atmosféry Davida Lynche. ()
Současné moje hodnocení není plnohodnotné, neboť se nedokáži rozhodnout zda-li je pro mne tak dobrým filmem, nebo není. Musím se ještě jednou podívat, jestli to je na 5* nebo ne, zatím nechám 4* z prvního hodnocení, za které může už zmiňované expresionistické prostředí, které mi, přiznávám, moc nesedí. ()
Fantasticke dielo ktore (pravdaze,s trochou nadsazky) ukazuje ako sa vacsina ludi stavia k telesne/psychicky postihnutym ludom.Lynchovi sa podarilo navodit uchvatnu stiesnenu atmosferu co pre mna spravilo cele sledovanie velmi bolestive na dusu.Smrt Johna Merricka je jedna z najuchvatnejsie spravenych pasazi v akomkolvek filme,taktiez zanechalo dost hlboku ranu na dusi.Cierno-bielo filmu velmi slusi,Lynchovi sa podarilo vytvorit film ktory mi velmi pripomina filmy z 30. rokov (ludia ktory isli okolo neverili ze to je film z 1980). ()
Film s dechberoucí atmosférou, která na mě uděla veliký dojem. Nádherná ukázka a popis lidskosti a duše člověka, který si moc přál být normální jako ostatní a který si vážil naprosto všech maličkostí, které pro něj někdo udělal. Jinak bych vyzdvihl výkon Johna Hurta, který celý film opravdu zářil. A závěr...Pro mě velice dojemná věc a jsem si jistý, že bych spočítal na prstech jedné ruky filmy, které by se mu v tomto vyrovnaly. ()
No tak nedojalo mě to teda ani na vteřinu.Příběh sice nadčasový je,ale zpracování rozhodně ne.Občas mi to přišlo až směšné.Večer se mi to pak nějak rozleželo a zvedám ze 3 na 4.Špatný film to určitě není,spíš já nejsem správný divák pro tohle. ()
Na tenhle film jsem se nechtel podivat z toho duvodu, ze sem tusil ze me to fakt dostane a taky ze sem mel pravdu ! I kdyz jsem se branil, tak sem proste musel uronit slzu. Takhle dojemny a krasny pribeh jsem nevidel uz hoodne dlouho. David Lynch je buh, tenhle film budu mit v hlave este hodne hodne dlouho. Jeden z nejlepsich filmu co jsem kdy videl. ()
Mazací hlava přitáhla pozornost na nového talentovaného, ale dost podivného režiséra, Davida Lynche. Sloní muž pak byl trefou do černého, potvrzením Lynchových kvalit a dokonce i překonáním jakýchkoliv očekávání. Z Lynche se stal uznávaný režisér těch nejvyšších kvalit. Sloní muž je jeden z těch 'normálních' filmů, které nesou v sobě humanistické poselství, aniž by v sobě nesly jasné otisky Lynchova rukopisu - tedy porušovaním narativních vzorců, provokací, absurditou. Hrozně krásný film s ještě krásnějším koncem, ve kterém do Merrickových snů vpluje pomalé 'Adagio for Strings' Samuela Barbera a každý divák, kterému ještě nezkamanělo srdce, musí zamáčknout slzu. ()
Drtivá většina lidí označí člověka za zrůdu podle jeho zevnějšku, i přes všechnu krutost a nespravedlnost, jež se pod tím skrývá. Lynchovo pojetí jde pod povrch a ukazuje, že zrůdy ve filmu opravdu byly, ale John Merrick mezi ně rozhodně nepatřil. Vyzdvihuji skvělý výkon Anthonyho Hopkinse a hudbu Johna Morrise. ()
Související novinky
Zemřel legendární John Hurt z Vetřelce
Většina herců je ráda, když za život nastřádají hrstku výrazných rolí. John Hurt, jenž nás právě opustil ve věku 77 let (zákeřná rakovina...), ale na tak malé ambice kašlal. Hurt začal hrát ve… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Reklama