Mazací hlava

Celovečerní debut jednoho z nejosobitějších světových režisérů naznačuje, jakým směrem se bude mistrova tvorba ubírat a že nás hodlá "Lynchovat" naprosto jedinečným a podivným způsobem. Mazací hlava je bizarní, originální a strašně divná. Než se poprvé na scéně objeví "Alien Baby" uběhne zhruba tak půl hodina stopáže. Do té doby se vlastně nic moc neděje a nejeden divák by se tak již trochu mohl začít ošívat. Mně ten malý tvoreček přišel roztomilý a když byl nemocný, bylo mi ho hrozně líto. A pokud v něm také vidíte legendárního Vetřelce, máte pravdu. Právě v tomto podivném tvorovi se H. R. Giger inspiroval, když vytvářel své velkolepé, bizarní a děsivé dílo. (03.12.2016)

Zásadní dílo nejen pro Lynche. Pro mě osobně jeden z nejhorších hororů (ve smyslu strašlivě sugestivních), vyhřezlé vnitřnosti duše Davida Lynche. Zajímalo by mě, jestli podobné hrůzy opravdu denodenně v hlavě nosí a filmy točí proto, aby je předal i jiným lidem a necítil se s nimi sám... Dětský pláč malého monstra, industriální dusivé prostředí, bizardní surrealistická atmosféra, sny a vize, šílená rodinka Henryho přítelkyně, hnus a noční můry, deprese, pesimismus... Tenhle film je opravdu jen pro silnější jedince, i ti budou znechuceni a pokud aspoň trochu nemají rádi Lynchovu strašidelnou tajuplnost, symboliku a atmosféru dokonce uraženi. Je to hnus. Ale hnus, který vás spolehlivě odrovná a odvážné, v jistém smyslu velké dílo. 90% (07.07.2006)

Nerozumim, nechápu, ani to snad nechci chápat. Prostě jen další Lynchova hovadina, kde mě zaujal jen účes týpka v hlavní roli, protože mi tak trochu připomíná Krychliče z Pradubickýho nádraží. Když tady v zajímavostech čtu, že je to nejoblíbenější film Kubricka, tak si akorát řikám, jestli tyhle dva slavný režiséři spolu nehulili nějaký svinstvo, protože oba točili většinou děsný sračky. A tenhle film je kopa sraček. (29.05.2008)

Atmosféru to má. Hlavní hrdina s ikonickým účesem čumí jak puk, tak dokonale, jak to jen jde. Příšerka je správně hnusná. A to je tak všechno. Je úplně jedno o co tam jde a jestli na to koukáte naráz, nebo po libovolných úsecích. Dění je totiž totální random a i když mě to chvílemi bavilo, tak jsem ve zbytku málem usnul. (26.11.2018)

Režiséru Davidovi Lynchi se přes velké obtíže snažím vyhnout. Dnes jsem ale již neodolal a na mnoho doporučení jsem zhlédl jeden z jeho snímků, který mě zaujal především tím, že jeho mnozí obdivovatelé právě tento film nemají v oblibě, ale i tím, že David je na tento snímek nejvíce pyšný a jak trnitá cesta vedla k jeho vzniku a prosazení ve světové kinematografii. Moje pocity z prvního seznámení s Lynchem nejdou příliš popsat. Předčít očekávání jednoho z nejkontroverznějších filmů je téměř neuskutečnitelné, přesto se mu to podařilo. Po první scéně jsem čekal surrealistický snímek ve smyslu ponurejšího Andaluského psa, ale zařazení do žánru Fantasy / Drama / Horor je absolutně mimo. Jakýkoli žánr je pro tento film mimo, neboť si vytvořil svoji vlastní filmovou odnož. Již po scéně s kuřetem jsem věděl, že se mám na co těšit. Zdánlivě bezdějový obsah je podán tak psychedelickou atmosférou, vytvářenou především černobílou verzí, "hudbou", což je zničující bzučení / fičení větru střídané s kontrastní jazzovou oddechovkou a především dokonale zahranou hlavní rolí, Nanceho posmutnělý výraz po celou stopáž jen umocňuje výsledný podivný pocit z celého "filmu". Velmi povedeně zpracované zohavené dítě, a to i v závěru, bych vyzdvihl spolu s tak mrazivým úsměvem Allena Josepha, který byl podobně děsivý, jako iluze úšklebku Henryho v posteli při šťouchání do jeho manželky. Zdánlivě oddělené scény vytvářejí jakýsi příběh, jehož smysl si ale musí každý najít sám. Existuje totiž takové množství cest a point, že zkrátka nelze zjistit, jak to měl vlastně David na mysli. I přes to, že se na tento bizarní snímek již mnohokrát pravěpodobně nepodívám, do TOPky si ho zařadit musím, neboť tento nepříliš pochopený snímek si dle mého názoru zaslouží větší pozornost. Pocity po naskočení titulek se dají přirovnat k Requiem za sen. Svíravý špatný pocit, ať jste měli před začátkem jakoukoli náladu, po zhlédnutí je zaručená skleslá, pochmurná, přemýšlivá nálada, dokazující především Lynchův výrok na tímto snímkem: Eraserhead nevychází z hlavy, ale z břicha. Filmy hodnotím podle toho, jak silný ve Vás zanechal pocit, byť je jakýkoli, tudíž tento unikát by měl tedy dostat šest hvězd. In heaven, everything is fine... Vítejte ve světě tvorby Davida Lynche, kde i záběr na topení je psychotický. 100% (18.06.2012)