Lost Highway

Začínám pana Lynche silně podezírat, že s námi hraje hodně nekalou hru a že prostě jeho filmy nic znamenat nemají a on se mezitím doma škodolibě směje, že jsme mu na to všichni skočili a pouštíme si je pořád dokola ve snaze najít v nich smysl, pochopit je. Třeba se pletu, ale Lost Highway mi přijde ze všech Lynchovin naprosto nejlynchovitější, velmi chaotický, ale také velmi sugestivní. Hlavně ze začátku by se atmosféra dala krájet, napětí z obrazovky skoro teče, ale i tak na mě film jako celek působil jako jeden obrovský podivný chaos a dokud se nedonutím pustit si ho znova, zastavím hodnocení na alibistických 60%. (13.07.2009)

Forgive me, Father, for I got Lost... a i když si myslím, že chápu, nehodlám se v brzké době najít. Většina z nás je nějak ujetá, akorát každý jiným směrem. A já hodlám ujíždět po setmělé dálnici s plynem sešlápnutým k podlaze a s Bowieho hlasem v přehrávači místy, kde mě čekají mnohem zajímavější setkání než ta s výtluky, policejními hlídkami, kamióny a zácpami. I když mi možná za jízdy poklepe ze zadního sedadla na rameno někdo, o kom jsem vůbec netušila, že tam celou dobu sedí. Třebaže jsme se už určitě předtím setkali. Kdo máte zájem, račte přisednout, za okamžik otáčím klíčky v motoru... (17.02.2011)

Má smysl dávat tomuto působivému audiovizuálnímu "dílu" nějaké bodové hodnocení, když film sám je nejednoznačný v tom nejširším slova smyslu? Můžu nadšeně jásat nad filmem, který nepochopili ani přední filmový kritici? Má smysl pokusit se Lost Highway pochopit? Nebyl někdy pan Lynch ubytován v blázinci??? (05.11.2006)

"...výrazná změna myšlenkových pochodů a vnímání reality, dále dochází k poruchám emočních reakcí na vnější podněty a schopnost komunikace s okolím. Hlavními příznaky jsou především úzkost, bludy a halucinace, dezorganizované a neklidné chování. U pacienta, jenž trpí schizofrenní poruchou dochází k rozštěpu mysli (rozštěpu ve smyslu rozporu mezi vnímanou realitou a realitou samotnou) a celkovému úpadku osobnosti. Pacient je vztahovačný, pronásledovaný bludy a smyšlenkami, mluví si pro sebe, vytváří umělý svět." Toť definice stavu osobnosti Freda Madisona; stavu, který se výrazně odrazil v narativní struktuře a podvod na divákovi může začít... (29.10.2007)

Další film od Lynche s jeho typickou režií a jedním z nejoriginálnějším filmovým zpracováním. Stejně jako Mullholand Drive, tak i Lost Highway je hodně komplikovaný snímek, na který si myslím neexistuje jediné rozumné vysvětlení a o jeho konci se dají vést nekonečné dialogy. Pokud se vám ale Lynchův styl líbí a báví vás tajemno a hutná atmosféra typická pro jeho filmy, tak vám ho nelze něž doporučit. I když jsem ho asi jako každý přede mnou ne zcela pochopil, bavil mě a je jedním z nejzajímějších filmů, které lze vidět. (10.04.2008)