Lost Highway

Existují narativně propracované filmy a tvůrci, kteří si ve vypointovaných příbězích libují (Nolan, z části Shy), ale existuje taky tvůrce, který se na narativ dívá z jiného úhlu a předává divákovi něco víc - umělecký zážitek. A tím je David Lynch. Klíčem k pochopení Lost Highway je psychoanalýza a rozštěpení osobnosti, druhy schizofrenie. Nikdo jiný nedokáže skloubit psychický prvek do vyprávění tak sofistikovaným způsobem, jak právě Lynch. Vše je tomu podřízeno. Sugestivní zvuková stránka, mizanscéna podporující stav hrdiny, chování postav a koneckonců i všechna lehká vodítka prostoupena celým filmem. A když nám je do kolotoče vjemů vnesena pořádná nakládačka v představě přednášky o silničním provozu nebo peckoidní Rammíci, zlobit se nebudete...Zkrátka a dobře nevšední zážitek, nutno vidět nejméně dvakrát! [Přesná stopáž: 134 min] (30.03.2007)

Filmy Davida Lynche jsou pro mě obrovským lákadlem, jsem jimi fascinován a při každém kousku svádním boj se svojí myslí a né a né vyhrát! Pokaždé se bojím dvou věcí, že to opět a opět nepochopím a že budu muset co deset minut rozsvicovat lampu, jak to bude "hustý"! U Lost Higwhway se mi obojí potvrdilo, ale vůbec to nevadilo, naopak! Lynch je bůh a jeho režie byla v tomhle opusu více než dokonalá, perfektně vyšperkovaná kamera hnala atmosféru do extrémů a herecké výkony to držely hodně nahoře. (01.04.2008)

Můj první Lynch a s ním i klasické "Nevím o čem to bylo, ale bylo to super!" Teď už si nerozumím s těmi, kteří u toho zůstali, stejně jako s těmi, kteří na šesté zhlédnutí objevili konečně tu sedmou rovinu filmu. Lynch si báječně dovede hrát s divákem a jeho filmovými předsudky. Naprosto čirý filmový prožitek, který může být zkalen pouze vytrvalostí vašeho standardizovaného filmového vnímání a zoufalou snahou pochopit. Dokážete film prožít i bez ní? (28.09.2005)

Prostredníctvom snímku "Lost Highway" som sa zoznámil s nekonvenčnou tvorbou amerického režiséra Davida Lyncha. V roku 1997 som si naň zašiel do kina. Po viac ako dvoch hodinách som vychádzal von užasnutý, okúzlený a zmätený. David Lynch ma dostal, vyrazil mi dych, rozšíril moje filmové obzory. Nič tak sureálne, haluciogénne a znepokojúce som nevidel. Od vtedy som si pozrel už mnoho jeho snímkov, no najradšej sa vždy vraciam práve ku titulu "Lost Highway". Je to geniálny film. ***** (18.10.2017)

Sem zmatenej a podobně jako skoro všichni tenhle film moc nepobírám. Ale pohltilo mě to a rád jsem všechny ty psychedelický obrázky mimoděk analyzoval, a ještě radši se v nich dost často potěšeně ztrácel. Soundtrack je epickej, postava Patricie Arquette k opakovanému pomilování a Lynch vypravěč na cracku. Myslím si, že šlo o sub-dimenzionální boj dvou začínajících succubských dvojčat proti uvědomělému paranoidnímu schizofrenikovi... (02.08.2015)