Lost Highway

Kdybych usnul po prvních dvaceti minutách a probudil bych se někdy v osmdesáté minutě, nevěřil bych, že je to ten stejný film. Totální výměna postav a dějů strašně mate a říkáte si, kdy se tam ještě, a jestli vůbec, vrátí zas Bill Pullman, který láká všude na plakátech, říkáte si, tohle je snad něco jiného, než jsem čekal, hledáte, kdy se objeví ta slibovaná lost highway, hledáte, jestli jste něco nezapomněli vy sami, nebo co všechno vám uniklo a kdo za to může. A to je totální převod jakéhokoli psychického stavu jakékoli postavy z tohoto filmového světa na vás, nejspíš zejména dvou hlavních mužských postav, vy sami máte schizofrenii a chaos ve vzpomínkách, byť jsou jen pár minut, pár scén staré, v myšlení, v hlavě... Jestli tohle není napětí, nejtotálnější napětí, totální thriller, chyba je u vás. Každý si ten film dělá sám, nikdo ho nevede, vše záleží na vaší hlavě, a tu má každý jinou, to je postmoderní, to je velice zvláštní a nesrovnatelné. (08.09.2009)

Můj první Lynch a s ním i klasické "Nevím o čem to bylo, ale bylo to super!" Teď už si nerozumím s těmi, kteří u toho zůstali, stejně jako s těmi, kteří na šesté zhlédnutí objevili konečně tu sedmou rovinu filmu. Lynch si báječně dovede hrát s divákem a jeho filmovými předsudky. Naprosto čirý filmový prožitek, který může být zkalen pouze vytrvalostí vašeho standardizovaného filmového vnímání a zoufalou snahou pochopit. Dokážete film prožít i bez ní? (28.09.2005)

Existují narativně propracované filmy a tvůrci, kteří si ve vypointovaných příbězích libují (Nolan, z části Shy), ale existuje taky tvůrce, který se na narativ dívá z jiného úhlu a předává divákovi něco víc - umělecký zážitek. A tím je David Lynch. Klíčem k pochopení Lost Highway je psychoanalýza a rozštěpení osobnosti, druhy schizofrenie. Nikdo jiný nedokáže skloubit psychický prvek do vyprávění tak sofistikovaným způsobem, jak právě Lynch. Vše je tomu podřízeno. Sugestivní zvuková stránka, mizanscéna podporující stav hrdiny, chování postav a koneckonců i všechna lehká vodítka prostoupena celým filmem. A když nám je do kolotoče vjemů vnesena pořádná nakládačka v představě přednášky o silničním provozu nebo peckoidní Rammíci, zlobit se nebudete...Zkrátka a dobře nevšední zážitek, nutno vidět nejméně dvakrát! [Přesná stopáž: 134 min] (30.03.2007)

Už si nepamätám o čom to je, nepamätám si žiadnu súvislú scénu ani že by mi tento film bol niečo dal. Pamätám si však, že som ho nepochopila a okrem miestami zaujímavej vizuálnej stránky ma na ňom nič nebavilo. Lynch je fajn režisér, ale keď sa niekedy pýši nepochopiteľnosťou svojich filmov, je to už pre mňa mimo misu. Alebo keď upravím 2Pacovu charakteristiku - videla som, nezaujalo ma, neoslovilo ma, nepochopila som. Amen. (27.05.2005)

Tohle byla hodne husta zalezitost. Sice se prvni pul hodinu dej prakticky odehrava jen v jednom pokoji, ale v momente, kdy je Pullman zatcenej, se film rozjede a cim dal tim vic vas vtahuje do deje. Fakt asi nema smysl premejslet nad pribehem, staci si uzivat tu dokonalou atmosferu. Sice kdyz budete pozorny, vsimnete si spousty detailu, ktery do sebe hezky zapadaj, ale ve vysledku vam to k nicemu nebude, protoze to stejne nepochopite. Herci hrajou docela slusne, ale nejhustsi je Robert Blake. Ale o herce tu zas az tak nejde, tady de skutecne o tu atmosferu, kterou Lynch postupne buduje a stale zvysuje napeti, navic podporenou skvele vybranou hudbou a vybornou kamerou. Nektere sceny jsou skoro jak z hororu. Sice jsem to ze zacatku na 5* nevidel, ale po skonceni filmu nic jinyho nez 5* nejde, protoze to byl fakt desnej masakr. (12.11.2006)