Lost Highway

Lynch je mistr mystifikace, která jednoduše dokáže vyvolat různé reakce na film. Zeptejte se ostatních o čem Lost Higway vlastně je, o co v tom filmu jde, co je vlastně jeho pointou? A uvidíte, že každý to vnímá a "chápe" trošku nebo třeba úplně odlišně. Právě proto je Lynch něco extra, dokáže svými náznaky a brutální symbolikou rozptylovat a přivádět na scestí a nebo třeba k náznaku řešení :-) A když k tomu přidáte tu úžasnou atmosféru, vizuální a hudební složku, jste zmateni mnohonásobně víc. Nic není jednoznačně dáno nedejbože respektováno, dalo by se říci, že všechno je dvou-až-více rozměrné, takže ve výsledku nelze pochopit film dvakrát stejně. Prostě, aby si divák film mohl užít, musí rezignovat na jednoduše-přímočarý děj a jasnou pointu! Což může být obtížné, moc. Od Lynche jsem viděla veškerou tvorbu 80-90 let (až na 3 tituly) a stále jsem přesvědčená, že právě on je velmi často zdrojem inspirací rádoby převratných děl moderně-komerčního filmu. Ale jeho um nezasahuje jen do filmového světa - podívejte se na stylizaci Rammstein, Marilyna Mansona nebo Davida Bowieho a okamžitě vám musí dojít, proč si právě tyto popkulturní ikony Lynch do Lost Highway "přizval" (ať už audiálně či vizuálně)! (14.12.2005)

V anketě o nejpsychopatičtější lynchovinu patří u mě Lost Highway bronzová příčka po Hlavě a Inland Empire, těsně před Twin Peaks (myslím film, seriál stojí bokem). Špičkový výkon Patricie Arquette, oba mužští představitelé ji však šlapou na paty. Rammsteini, porno a Marylin Manson, světla ozařující rychle mizející silnici, muž s nejděsivějším pohledem na světě, ovládající velice nepříjemné triky (telefon...brrr) a příběh, který nejspíš začíná tam kde končí a naopak. Je to Lynch ve své vrcholné formě a to je také to nejlepší doporučení/ odrazení, které můžu nabídnout. 80% (16.08.2006)

Naprosto dokonalá vize Davida Lynche. Dokonale natočené. Výborně stylově ozvučené. Temné scény hlavně ze začátku filmu jsou neuvěřitelně působivé. Lynchova hra na pochopení je hodně krutá a komplikovaná... Nakonec i nemožná. Kousek před koncem se dají dokonce odříkavat dialogy (snad každému dojde chvíle kdy na konci zazní hláška "Dick Laurent is death"). Působivější než Mulholland drive. Postava "crazy man" (mystery man) je skvěle strašící a neuvěřitelně působivá(možná je to náhoda, ale přijde mi velká podobnost mezi touto postavou a Smrtí z Šesté pečeti). Celkově je to temný, hnusný, ujetý a geniální film. (02.08.2004)

"...výrazná změna myšlenkových pochodů a vnímání reality, dále dochází k poruchám emočních reakcí na vnější podněty a schopnost komunikace s okolím. Hlavními příznaky jsou především úzkost, bludy a halucinace, dezorganizované a neklidné chování. U pacienta, jenž trpí schizofrenní poruchou dochází k rozštěpu mysli (rozštěpu ve smyslu rozporu mezi vnímanou realitou a realitou samotnou) a celkovému úpadku osobnosti. Pacient je vztahovačný, pronásledovaný bludy a smyšlenkami, mluví si pro sebe, vytváří umělý svět." Toť definice stavu osobnosti Freda Madisona; stavu, který se výrazně odrazil v narativní struktuře a podvod na divákovi může začít... (29.10.2007)

Asi jste zažili pocit bezmoci při noční můře, kdy cítíte nevýslovnou hrůzu, vlastně nevíte ani z čeho, ale stejně z ní není úniku. Nejspíš ji zažila drtivá většina lidí, jen ta šťastnější část si to nepamatuje. Lost Highway je zfilmovaná noční můra, film, který dost dobře nemá cenu chápat, ale který je možné vnímat a který brnká na iracionální část naší psychiky. Lost Highway je vlastně starší sourozenec Mulholland Drive. Jde o mysteriózní příběh dvou mužů - každému je vyhrazena část filmu, aby ve finále jejich životy splynuly v jeden. Lynch svůj snímek zaplnil zvláštními postavami včetně jedné osudové ženy, kterou ztvárnila Patricia Arquette. Lynchův snímek, to je skládačka, kterou vlastně ani na konci filmu není možné složit, protože některé díly si ďábelský režisér nechává pro sebe. Lynch toho o svých hrdinech divákům prozrazuje hodně málo a stejně málo prozrazuje i svým hercům. Během natáčení oba dva hlavní hrdinové své postavy nechápali, lépe řečeno nevěděli, jak je mají hrát, a když se obraceli na režiséra, jen se usmíval a nechal je v jejich nejistotě. Jak to vlastně bylo a jestli film není např. popsáním duševních pochodů schizofrenika, to si každý divák musí rozřešit sám. A možná je lepší to neřešit a poddat se atmosféře. Bavil jsem se skvěle a taky jsem se přiměřeně bál. Díky skutečně bizardním postavám a zvláštnímu hypnotickému napětí je Lost Highway možné vnímat jako svérázný mysteriózní horor. Na téhle dálnici je zajímavé se ztratit už kvůli výborné hudbě s neméně výbornými texty. Celkový dojem: 95 %. (05.01.2008)