Mulholland Drive

Na přelomu tisíciteletí vznikla v USA celá řada filmových děl, která si sebou nesla ozvláštnění ve formě „nespolehlivého vypravěče“. Záměrně neuvádím v Hollywoodu, protože některá z nich byla natočena jako nízkorozpočtová mimo studia. Filmy jako Vanilkové nebe, Klub rváčů, Memento, Donnie Darko, Šestý smysl nebo Lost Highway důsledně pracovaly s filmovou formou, která byla přímo ovlivněna buď rozštěpem osobnosti hlavního hrdiny, nebo snovou realitou. V obou případech byl divák nucen celkově přehodnotit svá předchozí stanoviska a finálně zkonstruovaná fabule byla od syžetu značně odlišná. Poslední jmenovaný snímek Lost Highway pochází z dílny amerického filmového režiséra, scénaristy a producenta Davida Lynche. O čtyři roky později Lynch natáčí Mulholland Drive, který byl přepracován do filmové formy z původně plánovaného několikadílného seriálového projektu. Když si odmyslíme Příběh Alvina Straighta, jenž se z celkového pohledu na Lynchovu filmografii jeví jako velmi experimentální, protože staví na odiv svou konvenčnost, která je ale pouze povrchní, tak již od Modrého sametu vystupují v režisérových filmech ženy, ne jako hrdinky, nýbrž jako téměř typické femme fatale. Jinými slovy vzbuzují v mužích-hrdinech zhoubnou až smrtelně nebezpečnou touhu, touhu ovládat. Jde víceméně o formu tyranického patriarchátu, kdy muž chce ženu vlastnit. Touto problematikou se zabývají teoretičky feministické teorie v čele s Laurou Mulvey, přesněji řečeno zkoumají mocenská uspořádání a psychoanalytické mechanismy, které podporují patriarchální společnost. Lauru Mulvey konkrétně zajímalo, jakým způsobem ženy-divačky filmy sledují (dvojí způsob čtení) – narcistní (ženská postava) nebo transvestitní (hrdina mužský aktivní) identifikace. Mulholland Drive představuje v Lynchově filmografii na jednu stranu pokračující trend filmů, které je obtížné jednoznačně interpretovat a vybízí k dvojímu, v některých případech až k trojímu čtení, na stranu druhou je to ale první film, v němž jsou oběma hlavními hrdiny ženy. Na první pohled odlišný koncept, při bližsím pohledu je nicméně vcelku jasné, že dvě hlavní ženské hrdinky styl filmů o femme fatale nenarušují. Podobnost můžeme nalézt s Lost Highway, se kterým je Mulholland Drive často spojován. Někteří jej dokonce považují za druhou verzi téhož. Jistou odlišnost nalezneme ve filmové formě, kdy Mulholland Drive na první pohled vybízí diváka k vícenásobnmu interpretování jednotlivých významů. Zjevná neschopnost jednoznačného výkladu fabule je nasnadě. Vyprávění má podobně zvrácený charakter jako v Lost Highway, kdy vnitřně rozpolcené nálady přebírá po ženách-hrdinkách i divák. Mladá herečka Betty přijíždí do Los Angeles splnit si svůj americký sen. Po příjezdu nalezne v bytě své tety neznámou tmavovlasou ženu, která po prodělané autonehodě trpí dočasnou amnézií. Žena přijme jméno Rita (typicky noirová femme fatale; žena se narcistně identifikuje s postavou jako podívanou) a s Betty (náhrada mužské aktivní postavy; částečně transvestitní identifikace, Betty ale zjevně nemá tyranské a majetnické sklony) pátrají po své skutečné totožnosti. Mezitím se také odehrává část o režisérovi Adamovi, kterému je do natáčeného filmu vnucena blondýna Camilla. Rita mezitím přemýšli o vlastní identitě (Camilla či Diane). Po vypátrání skutečné Diane, jíž naleznou s prostřelenou hlavou, se vše ještě více komplikuje. Po tomto silném zážitku v sobě najdou hrdinky zalíbení a prožijí spolu noc (nutné žánrové vyústění pouze přeměněné na lesbický akt/vztah představuje pro muže uspokojení skopofilních pudů). Určitý předěl znamená ve filmu nález modré krabičky, po jejímž otevření modrým kličkem do sebe krabička celý (fikční) svět jako by vcucává a herecké protagonistky si „vymění“ role (problematika identifikace s ženskou hrdinkou). Původní Betty je nyní Diane a Rita se stává vycházející hereckou hvězdou Camillou. Čtení syžetu má vícero možností, z nichž ani jedna není jednoznačně dána. Např. první „snová“ část je pouhopouhou vzpomínkou depresí zmítanou Dianou nebo naopak je druhá část „snová“ vzpomínka „Rity“. Z mého pohledu nejpřijatelnější interpretací je možnost, že spolu ani jedna část nesouvisí, především v tom, že dvě herečky ztělesňovaly čtyři role a jsou si toho vědomy. Tímto výkladem by Lynch prezentoval Mulholland Drive – kdy (mužský) divák není vševědoucí, což pro něj představuje ztrátu a následnou absenci falu jako symbolu moci - jako otevřenou sebereflexi filmového média a Hollywoodu samotného, kde nic není, jak bývalo a explicitními sexuálními scénami dával najevo, že je to především pornografický průmysl, který má v dnešní době formu svrchovaného absolutismu a vévodí výdělkům napříč celým světem i z důvodu, že „jeho jazyk je univerzální a každý mu rozumí.“ (30.10.2007) (méně) (více)