Mulholland Drive

"EXTERIÉR, NOČNÍ HOLLYWOOD HILLS, LOS ANGELES. Tma. Vzdálené zvuky silniční dopravy z dálnice. Potom bližší zvuk auta - jeho přední světla osvítí oleandrový keř a údy eukalyptového stromu. Potom se přední světla stočí - a jasně ozáří značku s názvem ulice. Na značce je napsáno "Mulholland Drive". Auto za značkou odbočí a slova na značce opět upadnou do temnoty." - tak toto je český překlad prvních řádek scénáře pro původně plánovaný seriál Davida Lynche Mulholland drive. Já nebudu předstírat kdovíjak jsem tomuto filmu porozuměl, a proto můj komentář nenabídne žádná vysvětlení, ba ani prostá fakta, jen jediný úhel pohledu. Na spoustu svých otázek jsem zatím odpovědi nedostal, ale nepochybuji že tam jsou. Zápletka dalece překračuje rozsah "obyčejného" filmu a už z principu ji není možné jakkoliv zanalyzovat. Mulholland drive vnímám jako pravou podstatu filmového umění, kde je surrealistická vize posunuta nad realistické vyprávění. Nevím jak tomu skutečně je, ale pokusím se tedy tento film promítnout jako surrealistický film, v němž jsou postavy zachyceny cyklem obrazů a výjevů a mohou pouze vzdorovat událostem a kde není jen jediná správná interpretace. Nebo možná lze Mulholland drive vidět jako obraz. Uvnitř rámu vede klikatá cesta Los Angelské ulice Mulholland drive a vně rámu je, no nerad bych to nazýval smrtí, řekněme stav mimo život. Vstoupit do obrazu, to znamená započít svou životní cestu. Každý své Mulholland drive projdeme jinak a jinudy, ale každý jednou skončíme na konci. A po překročení rámu nastává to co nazýváme smrt. Vždyť čemu jinému mohu přirovnávat film. Film je unikátní druh umění, snoubící v sobě všechny jeho ostatní způsoby jako je divadlo, hudba nebo literatura a z estetické stránky i výtvarné umění. Jde tu tedy o jejich správnou souhru a správný poměr všech prvků aby bylo dosaženo žádaného výsledku. A právě na to je David Lynch expert. Jeho Mulholland drive je uměleckým dílem složeným z kamerových kreací, hry světla a podmanivého hudebního doprovodu za než vzdávám hold Angelu Badalamentimu. David Lynch, jeden z největších mistrů oboru, stvořil tento film jako náhled do snů. Težko povědět, které z oněch postav tyto sny náleží. Jejich příběhy spolu zdánlivě nesouvisejí. Jak se prolínají? Co znamená ten prázdně utnutý konec? Kam se poděla veškerá kontinuita? Sny jsou na tom ovšem nejinak. Kontinuitu snových vizí nelze ovládat vůlí a i přes nutkavou potřebu se jí ani v Mulholland drive nedočkáte. Paradoxně i přesto film funguje jako celek a funguje bezchybně jak ozubená kolečka v budíku. I tak se ale vyznačuje několika pro mě zvlášť silnými momenty. Identita různých postav se ve filmu prolíná a zaměňuje. Proto k jejich určení budu používat jména herců. Zaujala mě scéna kdy vyděšený muž vypráví v baru svému kolegovi prostý leč děsivý sen, který se mu zdál. O odporně vyhlížejícím muži vzadu za restaurací. Během jeho vyprávění kamera propátrává zadní exteriéry, ale nebezpečí se nezdá reálné. Jeho kolega se jej rozhodne uklidnit nejlepší možnou metodou, propátrat společně ta místa a ujistit se tak, že to byla jen jeden z mnoha nočních můr. Velmi dobře pamatuji i na scénu kdy je mladý režisér Justin Theroux, sžíraný mnoha pochybami o sobě a své práci, "pozván" na odlehlý ranč na setkání s mužem, který si říká prostě kovboj. Co asi znamenal muž přesvědčující Justina Therouxe aby do role v jeho filmu obsadil jinou herečku než chce on? Co symbolizují jeho šaty, celé to prostředí a pomalu pohasínající žárovka? Že by mladý režisér představoval samotného Lynche, vystaveného špinavosti jeho práce? Že by ranč symbolizoval "masově" orientovanou produkci Hollywoodu a žárovka jeho skomírající morálku? Težko říct. Pak je tu ovšem ještě scéna z klubu Silencio, kde Naomi Watts a Laura Harring pátraly po střípcích Lauřiny ztracené paměti. Mimochodem, také se vám zdá, že ve vztahu těchto dvou žen, se David Lynch inspiroval Personou Ingmara Bergmana? Vzpomínám na démonického uvaděče klubu Silencio, který s ďábelkým úsměvem představuje faleš celého podniku slovy "no aj banda". I na plačící zpěvačku, kterou uvede, pějící píseň o milovaném muži, jež ji opustil. Težko uvěřit, že co zpívala byl jen výmysl a faleš. Co je cítit ve vzduchu v klubu Silencio? Co se skutečně děje v něm a kolem něj? Mulholland drive je film, vyvolávající u mě samé otázky. Je ale také mistrovským uměleckým dílem, přesahujícím rám pouhého obrazu. (28.07.2005) (méně) (více)