Hra

Hodně slabé ve svém sdělení, na druhou stranu je Hra jedním z mála českých počinů, kterým se daří věrohodně zobrazovat vztahové peripetie a dokonce jsou tam konflikty sehrány bez tradičního přehrávání. S celkovou stylizací nemám žádný problém, černobílý formát tomu rozhodně sluší mnohem víc než ty nezdařilé barvy, které naše kinematografie většinou produkuje. Celková výstavba děje pak jasně kopíruje prvky tradičního divadelního dramatu od expozice až po katarzi. Jednotlivé části jsou od sebe rozděleny scénou přelepování plakátu v divadelní vitríně. Celku pak vévodí hudební doprovod, který napomáhá spojovat realitu s divadelním prostředním. Vtipné jsou pak scény, kdy divadelní děj glosuje události z Petrova civilního života. Mít to nějakou významnou myšlenku a chytřejší scénář, možná bych na konci i tleskal ve stoje. Tohle ale glosuje i jedna z postav, která naráží na snahu o vytvoření komplexního a náročnějšího díla slovy "a ono je něco náročnějšího než vášeň a láska?" (09.01.2021)

Byť se film tváří jako "artová" záležitost (4:3, černobílý), svými kvalitami (špatně napsané/nepřesvědčivé zahrané postavy, dialogy, které se nedají poslouchat, hudba zcela mimo atd.) připomíná spíše nepovedenou televizní inscenaci. Příliš nerozumím tomu, proč zrovna tohle chce někdo posílat do kina. (07.08.2019)

Myslel jsem si, že za scénářem i režií najdu samotného Mádla. Filmu totiž nelze upřít jistou scénáristickou odvážnost a obrazovou nápaditost. Podobně jako překvapil Mádl s filmem Na střeše. No a hle. Nějaký Čilan. Proč? Co to? Zápletka, proč takový film, s takovým vizuálem a takovým týmem (kameraman z Peru) by možná byla zajímavější než děj filmu. Ten je totiž hodně slabý a stačil by stěží na jednu příhodu 3+1 s Donutilem, ze kterých jsem na film přepnul. Že jsou hádky a milování opravdové, nejde polemizovat. Ale že je příběh o ničem a často se jen civí na dlouhé prázdné záběry, je také fakt. Na druhou stranu, pro milovníky ártu. Vzpomněl jsem si při sledování na film 8 a 1/2 od Felliniho (vizuálem, tempem i námětem) a tomu jsem také dal "jen" dvě hvězdičky. (16.12.2020)

Spokojenost, Mádl je chytrý chlap, vykreslení situace a vztahů a jejich vývoje fungovalo na výbornou. Hudba seděla, člověka to kompletně vtáhlo do příběhu, u nějž je zhruba od půlky jasné, že to nemůže dobře dopadnout. Elizaveta tentokrát už obnažená, narozdíl od Trpaslíka. Můj druhý film od Alejandro Fernández Almendras. (15.01.2021)

Náročnější vztahové drama odehrávající se převážně na divadelním parketu.. Za tvoření zahraničního tvůrce se přední tuzemští herci, kteří věkově vstupují do úloh zakladatelů rodin na úkor upozadění uměleckých kariér, dostali k příležitosti zahrát si v silně uměleckém příběhu, kde se hlavní hrdina v černobílém hávu rozhoduje mezi dvěma životními cestami, které může vést, zatímco spíš ani nemá ponětí, zda tyhle cesty vůbec někam vedou.. Na jedné straně má rodinný život plný zodpovědnosti a povinností, kde po příchodu z divadelního angažmá nachází jen dětský pláč a úzkostnou partnerku, která se opovažuje po živící hlavě rodiny ještě něco chtít. Oproti tomu se jako na zavolanou nachází cesta druhá, u níž sice hrdina neví, kam vede, ale vidí, že vede přes řadu energických upocených nocí s hereckou kolegyní, jejíž tělo rozhodně nejeví znaky překonaného mateřství.. Námět slušný se silným nádechem přirozené životní melancholie, u níž si divák hravě prohlásí, že by si něco takového dovedl v životě představit.. Jenže jižanský tvůrce dostal od tuzemského ansámblu až přílišnou důvěru, kterou jim vrací lpěním na samoúčelných erotických prožitcích, nebo hůř na vnitřní rozervanosti hlavního hrdiny stojícího mezi dvěma životními rolemi, které nelze kombinovat, z nichž ani v jedné z těchto rolí není schopný cokoli předvést.. V čem se to ale liší od klasického vztahového dramatu, které pravidelně servíruje Česká televize, aby uspokojila nenáročného diváka. Inu kromě černobílé stylizace, vypravěčské ucamranosti a odvahy ukázat linie lidského těla vlastně v ničem.. Akorát se všichni zúčastnění devadesát minut tváří, že to je něco víc, zatímco se po celou doby třesou strachy, aby divák neprokoukl zmíněnou analogii se spotřebními tuzemskými snímky... "Já jsem nebyla šťastná, já jsem byla nadržená.." - no dobře ti tak, ty huso! 25% (06.09.2024)