Podobizna

,,Je to přeci svatá povinnost kritiků... doceňovat s odstupem času nepovšimnuté umělce." Nejsem sice uměleckým kritikem, ale tenhle výrok z Podobizny mi připadá velice nadčasový a platí i na oblast filmů. Krátké poválečné / předúnorové období 1945 – 1948 považuju již dlouho za neprávem prohlíženou kapitolu československé kinematografie, která tehdy (ještě než došlo k zásadním politickým změnám) dokázala nabídnout divákům velmi pestrou nabídku výborných psychologických dramat i pozoruhodných "žánrovek". A teď nenásilně pokračuju v jejím doceňování. Horor Podobizna jsem už kdysi viděl, ale tenkrát mi připadal spíše jako dobová kuriozitka. Dnes jsem k Podobizně v klidu usedl znovu po pár letech a byl fascinován. Tvůrcům se povedlo vykreslit hutnou temnou atmosféru, naplno využili možnost práce s černobílým vizuálem, také spoustu osobitých postupů a dle kvalitní literární předlohy stvořili působivý kus, který by se rozhodně neztratil ani v zahraničí. Trochu mne zklamal Otomar Krejča, od pozdějšího průkopníka herectví z Národního divadla jsem očekával výraznější výkon, ale tady šlo o jeho první větší příležitost před kamerou, a nebylo na škodu, zmizela-li záhy jeho postava ze scény. Zato obsadit už tehdy excelentního Vladimíra Šmerala do postavy, která prochází výraznými psychologickými proměnami až k samotnému rozkladu osobnosti, se ukázalo jako sázka na jistotu. Víc než fantaskní zápletka o prokletí obrazu se do popředí dostává příběh původně chudého malíře a jeho stále zvyšující se touze po slávě a bohatství... ten dokazuje, že velikost klasiků spočívá v neutíchající nadčasovosti jejich děl. U fantastkního hororu ze 40. let bych to nečekal, ale s přibývajícími minutami mě tady opravdu silně mrazilo. 90% (Horror Challenge Tour) (22.05.2020)

Vraj dnes už silne vyšumelý príbeh. No povedzte, môže toto napísať súdny človek? Dotyčný by si zaslúžil mokrým, páchnucim vechťom po papuli, aby sa naučil čo je to vyšumelé. Ako môže byť nejaká predstava o diablovi a jeho moci nad človekom vyšumelá? Diabol má v literárnych a filmových dielach mnohé podoby, no tá Gogolova patrí jednoznačne k tým najlepším. Sláva a peniaze. To sú dve veci, po ktorých človek už od nepamäti túži, a to aj napriek tomu, že to neprizná... Preto odmietnuť takú moc chce naozaj silný charakter. A o to tu išlo, to pokušenie diabla bolo naozaj dokonalé. Nepríjemné už od začiatku, s postupne stupňujúcou mrazivou atmosférou a s výbornými hercami. Bez nadsádzky možno povedať, že ide o jeden z najlepších československých filmov. Videné v rámci Horror Challenge Tour. (08.02.2016)

Mne už bohužiaľ z dnešného diváckeho pohľadu táto dosť vyhrotená kritika zapredanosti umelca komerčným cieľom pripadala trochu naivná. Myslím, že tvorba umenia a zákazky sa dajú síce nie bez menších problémov, ale asi menej dramaticky zkombinovať a nemusí pri tom dochádzať nutne k deformácii charakteru. Celý film sledujeme tento prerod, inými slovami je dej predvídateľný. Jiří Slavíček však vytvára neskutočne ponurú atmosféru, ktorá môže konkurovať najlepším dielam filmu noir a štúdia Hammer. Podobizna by z maliarovho uhla pohľadu určite patrila medzi tie osobné, pravdivé diela, nepodliehajúce masovému vkusu. Takýto typ filmu môže vyvolať diskusiu ohľadom toho, či je zákazková, umelecky menej hodnotná tvorba v princípe zlá, ak ju väčšina ľudí vyžaduje. Film hovorí, že jednoznačne, ale neberie do úvahy sociologické stanovisko. (30.09.2014)

Podobizna časově spadá do krátkého období mezi poválečným znárodněním československé kinematografie a Vítězným únorem, který znamenal konec svobody umělecké tvorby. V těch necelých třech letech šla naše kinematografie nahoru, bylo víc peněz a nebylo nutné se tak zoufale snažit zavděčit vkusu publika, takže vzniklo pár opravdu kvalitních filmů a Podobizna je toho dokladem. Velmi slušný mysteriózně laděný horor podle klasické Gogolovy literární předlohy. I přes odstup doby je to i dnes plně funkční film, který má svou atmosféru a který se může pochlubit řadou výborných hereckých výkonů v čele s Vladimírem Šmeralem, který předvedl skvělou studii postupného rozpadu osobnosti. Celkový dojem: 90 % (s ohledem na dobu vzniku). (09.05.2009)

Po shlédnutí tohoto filmu no musím říct že jsem byl nejdříve mile překvapen, následně uchvácen a poté šokujicím zbůsobem zaskočen! Inu i dobré filmy se točily a to v době do které by to nikdo neřekl, tedy kdy už byli jednou nohou u moci komunisti a česká kinematografie byla jde facto v jejich rukou. Vůbec nejde o žádný budovatelský film či politickou agitku ale na tu dobu ještě o filmový pojem takřka neznámý a to horor-fantasy! Vynikajicí! Proč jednou tento film na ČT nezopakují po všech těch tisíckrát reprízovaných a známých filmech! Vždyť ho televizní divák už pomalu ani nezná a myslím si že by i dnes měl co nabídnout.To byl ale debut! The Best of J. Mach and J. Slavíček nikdy potom se jim už nic podobného nepodařilo natočit! I když Slavíček měl ještě třeba Kluky na řece ale to byl zas úplně jiný žánr. (17.06.2006)