Podobizna

Nejpřesnějším žánrovým zařazením tohoto velmi netypického českého snímku je asi "psychologické drama" o rozkladu osobnosti jednoho malíře, ovšem zvláště v první půli zde najdeme celou řadu krásně temných, mysteriózních až hororových momentů. Že se s hlavní rolí Šmeral popral skvěle, to se asi čekalo, mě však překvapilo úplně maximálně, že Luba Skořepová nebyla vždycky jen seschlá vrásčitá bába, ale i mladá kočka. Čekal jsem film horší (vzhledem k umu českých tvůrců kazit mysteriozní témata), ale doufal, že bude lepší. (25.02.2014)

Temný drahokam českého filmu. Nádherný šerosvitný film, kde závěrečný záběr kočáru odjíždějícího ulicí vypadá jak Schikanedrův obraz. Horor není zrovna žánr, který by u nás kvetl, ale tenhle film se hororu velmi blíží. Dokonalé kostýmy a reálie, skvěle vybrané herecké typy. Stupňující se napětí a úzkost a závěrečný antiklimax. Nechápu, jak distributor může do oficiálního textu napsat, že příběh je silně vyšumělý. (13.02.2011)

Hledáte nejlepší český horor? Abrakadabra, tady je. Příběh o obrazu, portrétu, v němž je ukryto to nejčistší zlo a na koho pohlédne, ten je ztracen. Psychický rozklad Romana je sice hodně mimo přirovnávat k Jacku Torranceovi z Osvícení, ale při sledování Podobizny mi to opravdu na mysl přišlo, když pak má takový vyšinutý pohled, chichotá se... Akorát je malíř, ne spisovatel. Film oplývá především skvělou atmosférou, jakou měly například němé filmy (způsob nasvícení v tmavých scénách, určité záběry) ale zároveň by se mohl směle přiřadit k dílům studia Hammer (a jistě by se mezi nimi neztratil). Je opravdová škoda, že se tady nezačaly točit podobně zaměřené filmy, vždyť ve světě by se neztratily. A ten konec, no radost pohledět. Z filmu jsem opravdu úpřímně nadšen. Pro fandy hororu povinnst, minimálně kvůli patriotismu. A ty potemnělé scény, ach. Jo, a ještě jsem zapomněl na padnoucí hudbu. (20.02.2011)

„Chceš říct, že ti ta práce nejde?“ - „Naopak, naopak, ta podobizna je to nejlepší, co jsem kdy namaloval. Ale čím déle ji maluju, tím je mi hůř a hůř. Víš, jako by se ty oči z plátna do mě zabodávaly! Jako by četly mé myšlenky. Jako by mi nutily něco, nač jsem nikdy ani ve snu nepomyslil.“ Nečekal jsem nějaký zázrak, v podstatě jsem se těšil jen na atmosféru. A že byla! Hra světel a stínů, výrazná hudba se zvukem, do toho všeho démonický Dostálův Chazaj…nádhera! Ale tohle fungovalo bohužel jen cca 15 minut. Pak už snímek stavěl hlavně na Šmeralově výborném a dominantním herectví, které ke konci přecházelo až v exhibici (z původní atmosféry však zbyly jen občasné záblesky). Film kvůli tomu nebyl vyloženě horší, prostě jiný. Co mi ale dost vadilo, byl ten čím dál silnější moralistní podtón, který celkový dojem zbytečně kazil, proto dám jen lepší 3*. „Mám po starosti, po bídě. Teď se mohu klidně zavřít a malovat si pro sebe. Nic na prodej! Já jim ukážu, všechny je předhoním! Budu známým. A taky budu trochu žít…teď už si nemusím nic odpírat!“ (19.03.2023)

Maliar na voľnej nohe nevie namaľovať tvár Satana. Priateľ mu radí, aby si ako predobraz zvolil úžerníka Chazaja. Maliar priateľovu radu odmieta. S úžerníkom s príšernou povesťou nechce mať nič spoločné. Nakoniec podľahne uhrančivej tvári tohto vydriducha. Osobne ho totiž príde požiadať o namaľovanie svojho portrétu. Žiada vernú podobu stvárniť tak, aby sa po vlastnej smrti mohol prostredníctvom obrazu navracať do sveta živých. Maliar sa, hoci nechtiac podvolí zvláštnemu a zlovestnému prianiu. Akoby bol spútaný neviditeľnými silami temnoty prikazujúcimi konať. Portrét namaľuje. Už pri jeho tvorbe má vidiny, upozorňujúce maliara na privysokú cenu, ktorú zaplatí za miešanie sa farbami do sfér, ktoré majú ostať tvorbou či iným skúmaním netknuté. Ďalší dej pokračuje o niekoľko rokov po tejto udalosti. Okrem skvele potemnelej atmosféry ponúka množstvo dodnes živých úvah. Napríklad o podľahnutí kreatívcov masovému vkusu (bráne do pekla). O potrebe zotrvania na vlastných víziách, hoci komerčne neúspešných. O zámernej likvidácii talentovanejšej konkurencie, hoci ide navonok o priateľov (platí pre každý druh vedy aj umenia). O množstvách úspešných manufaktúr na umelecké diela (toto do dokonalosti doviedli maliari ako Andy Warhol a Salvador Dalí, ktorí za peniaze podpisovali pomočené či prázdne plátna). O posadnutosti tvorbou, ústiacej do šialenstva. O posadnutosti peniazmi. O zrade ideálov v prospech krátkodobých hmotných výhod. (20.07.2015)