Hrátky s čertem

Jo tak tohle je klasika, ktera me uz ale zacina pekne srat. Davaj to kazdou chvily a pritom je spousta jinejch ceskejch pohadek (a kvalitnejsich) na ktery kaslou. Samozrejme je to takovy, ze se na to da divat furt, jenze me uz to proste sere. Ale co se tyce hereckejch vykonu, tak ty jsou velmi dobry. Akorat ten Bek uz mi leze krapet na nervy, tudiz prvni pulhodinka bez nej je z celyho filmu nejlepsi. Taky filmu dost skodi prehnana stopaz. Slabsi 4*. (10.07.2005)

To, že takovýhle pastelový film natočil Josef Mach v šedivém bezčasí roku 1956 (zjevně to byl zlomový rok odstartovaný událostmi na XX. sjezdu KSSS), je v intencích téhle pohádky ,,práce anděla" a tak trochu malý zázrak. Jistě zde najdeme plno schematičnosti (tak už sama Drdova parodie lidové církevní hry započatá ve fázi divadelní předlohy atd.) a jednání některých postav je zjevně průhledně motivované dobou (,,lidový" hrdina Martin Kabát, otec Scholastik...), ale i přesto vznikla pro mě osobně jedna z nejpoetičtějších českých filmových pohádek a po estetické stránce snad pohádka úplně nejpovedenější...studiové dekorace z dílny Josefa Lady jsou pro ostatní filmové pohádkové stylizace nedostižným standardem a reprezentují vpravdě světovost klasické české umělecké školy... No a pak už je to jen ozvěna šťastného dětství... humpolácký (a tak česky plebejský!) Martin Kabát v podání neodolatelného Josefa Beka (a to ho jinak nemám příliš rád), loupežník Sarka Farka (úžasný pan Vojta) běhající v noční košili se snítkou v ruce, otec Scholasticus a jeho pokoušení, čertovský mariáš s neodolatelně infantilními čerty, rázná Káča a rozverná princezna Dišperanda, neschopné, leč děsivé (a tak symbolické) peklo... Prostě pohádkový svět, kde dobro není jen dobré a i zlo má svůj lidský rozměr, k němuž se rád každoročně ke konci roku v televizi vracím... (26.02.2007)

Bacha na to! Tohle není ksakru žádná pohádka! Laskavě si uvědomte, že byste se měli nad ní pořádně zamyslet a konečně pochopit, jak hluboká vlastně je. Podívejte se na osud Sarky Farky a Scholastika a na to, jak byli vyléčeni a jakého pokání se jim dostalo! Práce, holomci! Práce, ničemové! - pouze asi tak každou třetí češtinu opakovaný výklad jednoho vysoce vzdělaného profesora našeho gymnázia. I kdyby mi to hlavy vtloukal třeba každou hodinu, tenhle skvost by mi nikdy nezošklivil, už kvůli Filipovského a Neumannově čertu. Zajímavé je pak odmítnutí Erbena a jeho Záhořova lože, Martin Kabát má holt na pokání trošku jiný názor. (26.12.2004)

Tento postarší snímok je pre mňa zaujímavý predovšetkým spôsobom netradičného výtvarného spracovania. Je pojatý v štýle ilustrácií známeho českého maliara Jozefa Ladu (17.12.1887-14.12.1957). To mu dodáva úžastnú, originálnu kulisu. Inak by to bola len obyčajná, klasická rozprávka o dobrosrdečnom, statočnom vojnovom veteránovi Martinovi Kabátovi, ktorý dokáže aj s čertmi v Pekle porobiť poriadky, keď ide o dobrú vec a duše dvoch krásnych, nevinných, mladých dievčat. *** (12.04.2012)

"Čtyřicet, trumf, tady je ta sedma a kde máš toho flíčka, utřinose?" Tak tady musím tuto slavnou mariášovou partii rozebrat v elektronické tužce. Základní chybu udělal netrpělivý čert Karborund, když naivně flekoval hru i červenou sedmu, přestože ani netrhal trumfovou hlášku, na což Kabát zkušeně zareagoval svým zvučným RE a takovou ostudu si ti dva pekelníci snad ani nezasloužili. Ale takhle se o duše nehraje. Mariáš je zkrátka nejlepší, ale nelze zapomenout ani na kuli v játrech, nevyhnutelnost cesty potvor falešných (žen) do pekla a zejména Kabátovo odmítnutí klečet před Belzezubem se slovy: "já jsem na to padání trochu moc tuhej v kolenou." Kabát je zkrátka rebel a mě to baví. (13.10.2017)