Nikdo nic neví

Je jisté, že česká kinematografie nemá moc filmů v komediálním žánru s kontextem nacistické okupace. Josef Mach natočil vzhledem k roku vzniku výrazně humornou vizi války, kdy příběh zapadá do obecné nálady okupované Prahy, ale vše je příliš přehrávané a utahané. Gagy jsou takové nijaké a groteska je to spíše podprůměrná bez překvapujících momentů. (15.03.2014)

Tato komedie zaujme především svojí hitlerovskou karikaturou. Je nebezpečná i neschopná zároveň. A kolikrát se, navíc v tak brzké době po válce, udělala československá válečná komedie? Celá ta nevraživost k německému národu se převtělila do roztomilé i hrůzu nahánějící karikaturní postavy českého Němce. Svým hravým nadhledem stále přináší postavička i samotný film rozpustilou a povznášející náladu. Hlavní jsou dvě postavy dobrosrdečných a roztržitých tramvajáků. Martin Plechatý (příjemný Jaroslav Marvan) je ten vůdčí s invenční snahou o vyřešení všech nahromaděných patálií, které přišli nenadále a příliš blízko k nim. Petr Nový (sympatický František Filipovský) je ten vedený, který s nevolí a z donucení nechtěného přikládá ruce k dílu. Hvězdou filmu je ovšem četař SA Fritz Heinecke (skvělý Eduard Linkers) v jedné z nejpřesvědčivějších karikatur československé filmové historie. V jeho osobě se skrývají všechny negativní vlastnosti, včetně neschopnosti. všech přisluhovačů protektorátního režimu. To on vzbuzuje největší strach, to on marnotratně využívá svého výsostného postavení, to on je tou nejnebezpečnější překážkou na cestě tramvajáků za vlastní záchranou. Pije, jódluje, rozkazuje, zneužívá a mstí se. Hlavní ženskou postavou je sousedka tramvajáků Věra Budínová (zajímavá Jana Dítětová), u které nastal počátek strastiplné odysey, problémů a bláznivého karnevalu. Z dalších rolí: další soused, ustrašený popleta a kontrabasista orchestru Jan Koula (dobrý Stanislav Neumann), všímavý recepční hotelu Avion (Ota Motyčka), bojující vlastenec a Věřin snoubenec Ing. Karel Bureš (Robert Vrchota), vynalézavý dirigent orchestru (Eman Fiala), nešťastný a dobrácký strážník (J. O. Martin), či další představitelé německé moci (Josef Kotapiš a Richard Záhorský). Se vzletným odlehčením se tu utahuje z německých okupantů i opatrných a bojácných porobených. Má to tempo, vtip, rozpustilost a energii. Laskavé a nebojácné. (12.09.2016)

Za komedii tenhle film nepovažuji, spíš jsem cítil lehkou nevolnost a těžší trapnost. Dívat se, jak se Marvanovi a Filipovskému stále ne a nedaří zabít "SA mana" (podobnou nesmrtelnost a zarputilost jsem viděl tak maximálně u sovětských partyzánů, ale ani oni by myslím nebyli schopní se držet ocasu letadla jako Linkers), jak v podstatě každý Čech byl odbojář, neb nikdo ty dva neudal a každý jim naopak pomáhal, dokonce i ustrašený Neumann schovává doma pušku, jak jsou lidi zalezlí, ale sotva se rozšíří fáma, že "to prasklo", ženou se na ulici mlátit Němce... to mi nějak moc směšné nepřipadá. Snímek má jediné štěstí, že byl natočen v r. 1947, takže dost dobře nemohu pronést znechucený projev, jak těm dnešním režisérům není nic svaté a že každý, kdo válku prožil, by jim dal jednu pořádnou do zubů. Projev, že je vůči válečné generaci nehezké, když se autoři vyznačují zvláštní útlocitností vůči Němcům, protože hned na začátku při pronásledování sice vybuchují granáty a létají kulky, ale přesto ani jeden nacista nepřijde k úhoně, a jak relativizují zlo, protože Linkersův nacista má úžasný smysl pro humor, zejména na začátku ve scéně s Dítětovou, připomíná v ní gesty i slovním projevem Járu Kohouta. PS: Překvapilo mě, že i Angličané používali Šturmoviky... (13.10.2013)

Dva roky po válce jsme u nás natočili velice povedenou a bláznivou komedii, které není nic svaté. Jenž si dělá prdel SAmanů, gestapácí jsou u ní totálně vypatlaní a my Češy ukázaní v pravém světle. Pár hrdinů proti své vůly a spousta zbabělců- scéna v divadle kde se roznese fáma UŽ TO VYPUKLO, UŽ MAŽOU SAMANY.... o nás řekne víc než tisíc slov. Vřele doporučuji a doufám, že tuto komedii budou reprízovat častěji. (28.08.2007)

Bláznivá až groteskní komedie o válce. V dobovým tisku se rozčilovali, že je neetické dělat si srandu z něčeho, co maj ještě všichni v živej paměti. Něco na tom bude, kdyby dneska někdo natočil taškařici o 11 září, asi by se taky kde kdo rozčiloval. Dneska to ale už je jedno, zbyla pouze průměrně vtipná a chvílema trochu těžkopádná komedie. (01.03.2009)