Režie:
Josef MachKamera:
Josef StřechaHudba:
Josef StelibskýHrají:
Jaroslav Marvan, František Filipovský, Eduard Linkers, Jana Dítětová, Stanislav Neumann, Ota Motyčka, Jaroslav Seník, Robert Vrchota, Josef Kotapiš (více)Obsahy(1)
Martin Plechatý a Petr Nový brázdí se svými tramvajemi okupovanou Prahu. Doba je těžká a přežít leckdy není jednoduché - zvlášť když se člověk ve snaze pomoci ohrožené (a půvabné) sousedce zaplete s esesákem, praští ho po hlavě a zabije. Tak si alespoň situaci vysvětlili oba kamarádi, když se jejich protivník svalil na zem. Co si teď počít s tělem? Začíná nekonečná anabáze, v níž se uplatní i dětský kočárek... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (86)
Zábavná komedie na hranici grotesky. Svižná, téměř akční, plná záměn, omylů a nečekanýcxh komplikací, které se vrší jedna na druhou a nenechají aktérům vydechnout i když přitom ústředfní trojici dokonale zastínil Eduard Linkers, který si svého esesáka opravdu uživá. Je tu sice pár lapsů v logice, které jsou nesmyslné i v optice grotesky, ale nepřekáží tolik, aby se člověk i po pětašedesíti letech od jejího natočení dobře nepobavil. ()
Pokus o navázání na předválečnou tradici veseloher a její propojení se švejkovskou válečnou anabází. Jenže tady už to nefunguje; rakouskou válečnou mašinu jsme znali dobře, protože jsme se s ní sami proháněli (i po sibiřských pláních), a proto jsme si z ní snad mohli dělat i legraci. Avšak fungování SS, SA, wehrmachtu, gestapa, sittenschutzu a dalších represivních složek moc srandy nepřipouští. Nemyslím, že se jedná přímo o blasfemii, ale může to vést k pokrouceným názorům typu: "válka byla pro Angličana či Francouze ve srovnání s protektorátní realitou přece jen menším traumatem" (viz čsfd, jinak: pro Francouze byla válka národní katastrofou, pro Angličany světovou). Scénáristé Josef Mach, Václav Mírovský a Petr Nedoma se zřejmě chtěli odreagovat a oprostit se od dlouhé doby protektorátu, a pro radost z konin a blbin (a snad také aby se zavděčili novému nastupujícímu režimu; bylo možno se domnívat, že o to bude stát), zapomněli na to, jaké to vpravdě bylo. Pozn.: Úspěch tohoto filmu předznamenává úspěchy televizních šou typu "Natoč to", při nichž se diváci dáví smíchy, když někdo spadne z houpačky (zde z letadla) a nezlomí si vaz, jak předpokládají (jak to dopadlo se už neukazuje, ani tam, ani ve filmu). ()
Český (a o 20 let starší!!!) Velký flám. Už jen to, že takový film byl natočen v období, kdy vznikala všechna ta vážná (a někdy dost schematická) okupační dramata je dost neuvěřitelná věc. Je to fraška, tak jsou tam pochopitelně z Němců děláni kašpaři a logika děje není to nejpodstatnější. Marvan a Filipovský tvoří dvojici, která si nezadá s Laurelem a Hardym, a E. Linkers je jejich dokonalým protihráčem. ()
Je jisté, že česká kinematografie nemá moc filmů v komediálním žánru s kontextem nacistické okupace. Josef Mach natočil vzhledem k roku vzniku výrazně humornou vizi války, kdy příběh zapadá do obecné nálady okupované Prahy, ale vše je příliš přehrávané a utahané. Gagy jsou takové nijaké a groteska je to spíše podprůměrná bez překvapujících momentů. ()
Josef Mach jakoby se zhlédl ve francouzské či britské kinematografii, v níž má tento žánr předlouhou tradici, když hned svůj debut Velký případ a vzápětí svůj druhý film Nikdo nic neví natočil v duchu absurdní kostýmní frašky zbudované navíc na základech americké němé grotesky. Vyrovnat se s hrůzami druhé světové války smíchem, bláznivým humorem a parodií, to je věru osobitý přístup, který se ve Střední Evropě právě moc nepěstoval, narozdíl třeba od dvou výše zmíněných západních národů (ale důvod je nasnadě - válka byla pro Angličana či Francouze ve srovnání s protektorátní realitou přece jen menším traumatem). V kontextu doby a vývoje naší národní kinematografie je pak snímek točený v duchu francouzské či britské školy kostýmní situační komedie malý zázrak, rok 1948 přinesl snahám o podobně laděný projekt dogmatické stop a kodifikované zpodobnění druhé světové války bylo výhradně a pouze žánrem válečného dramatu (na Josefa Macha tak navázal až po předlouhých 50 letech Jiří Chlumský v roce 1997 snímkem Stůj, nebo se netrefím!). Veselohra postavená na síle komických gagů, záměn osob i věcí (pouzdro na basu atd.), komických nedorozuměních a opravdu skvělé ústřední dvojici Marvan - Filipovský, české mutaci Laurela a Hardyho. Po jejich boku vyčnívá i Eduard Linkers, který byl do role gestapáka (paradoxně byl ale svým původem Žid) obsazen již v animované fenomenální Vzpouře hraček a Hermína Týrlová přesně našla škatulku, k níž ho předurčovala jeho fyziognomie a které se až do svého odchodu z republiky nezbavil. ()
Galerie (33)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (11)
- Ve filmu si zahrál také Eduard Linkers, který rok po dokončení filmu odešel do německého Mnichova. Tam jej poté při jednom z vystoupení navštívili jeho kolegové z tohoto filmu František Filipovský a Jaroslav Marvan. (M.B)
- Postava letca a člena odboja sa volá Karel Bureš. Rovnaké meno má aj pilot rakety na cestovanie časom z filmu Zítra vstanu a opařím se čajem (1977), komédie, ktorá sa tiež zaoberá nacizmom. (ČSFD)
- Esesáka si podruhé ve své kariéře po krátkém filmu Vzpoura hraček (1946) zahrál Rakušan Eduard Linkers, který byl paradoxně poloviční žid. (Hans.)
Reklama