Režie:
Josef MachKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Harry MacourekHrají:
Petr Kostka, Stanislav Fišer, Miroslav Doležal, Eduard Cupák, Luděk Munzar, Bohuš Záhorský, Josef Bláha, Jana Štěpánková, Jana Švandová, Libuše Šafránková (více)Obsahy(1)
Snímek vychází z obsáhlé románové předlohy, ze které ale vybírá jen několik epizod. Autoři scénáře se soustředili zejména na léta Mánesových studií na výtvarných školách a na období, kdy již zralý a osobitý umělec prosazoval své pojetí nové výzdoby Staroměstského orloje... Koncepce filmu svým pojetím v mnohém připomínala žánrově podobné tituly realizované v první polovině 50. let (zejména od Václava Kršky). Ne všechny návraty bývají úspěšné - platí to i o tomto čítankově osvětářském výkladu historie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Velmi zkrácený životopis o malíři Josefu Mánesovi, jehož dílo je celosvětově velmi známé. Učebnicový rozklad jeho nelehkého života jak v soukromém tak i na tom uměleckém, je pro film utvořen v epizodách, což u obsáhlého románu není nijak překvapením. Josef Mach pojal snímek velmi velkoryse a vskutku tradičně. Schématicky použil styl hojně používající v 50. letech, takže jsme svědky hlavně nepochopení jeho díla a jeho pranýřování. Ve snímku si zahrála plejáda známých herců, kteří své postavě dodali ohromné charizma. Dali do toho všechno a tak tu nic nevypadá pranic jednoduše či odfláknutě. Poetika je místy znatelná a svým způsobem neodolatelná. Pocta malíři se tedy vcelku povedla. Škoda jen, že je televizemi velmi opomíjen. Alespoň by vešlo do podvědomí, kdože vlastně stojí za výzdobou staroměstského orloje. Málo lidí to ví, což je pro Čechy ostuda. ()
"Parádu tu Mánes nepotřebuje. Pravda, poctivé umění vítězí samo." Za parádu tento film úplně označit nemůžu. Hlavně pro jeho rozvláčnost Vyprávění o Mánesově životu je celkově poněkud nesouvisle. Nejprve sledujeme, jak byl za mlada vyhozen z umělecké konzervatoře, pak jsme svědky jeho prvního milostného splanuti ke služebné Františce Šťovíčkové, všem následně jsme hned vrženi do doby, kdy tvořil nejslavnější dílo (kalendářní desce na pražském Staroměstském orloji). Jakýmsi intermezzem zde je krátký pobyt Mánese na zámku Čechy pod Kosířem, kde malíř skutečně poměrně dlouho působil. My zde však jen v podstatě sledujeme jednu z mnoha jeho erotických anabáze. Tyhle scény jsou sice vcelku hezky poetické nasnímané, ale moc se z nich toho člověk o samotném malíři nedozví (tedy pokud to hlavní poselství nemá být to, že byl evidentně na ženské). Třeba se film (a patrně i Kožíkova předloha) zcela vyhýbá historickým faktům o Manesově duševní nemoci (později v podobě pokročilého syfilidu). A tak pokud na konci filmu zazní, že Mánesův "život byl k zoufání nešťastný i k závidění šťastný", tak si říkám, že ze samotného filmu mi to tak nepřišlo. ()
Zajímavé a hodnotné dílo. Dozvíme se něco o životě Josefa Mánese, vidíme krásnou českou (moravskou) krajinu, krásné dívky a ženy. K nejvyššímu hodnocení sice přece jen něco schází, ale celkově jsem spokojený, takové filmy mají smysl a má smysl je připomínat. Scénář napsali Josef Mach a František Kožík. Z rodu Mánesů se do malířské historie zapsal otec Antonín, strýc Václav, bratr Kvido a sestra Amálie. Ta měla smůlu, že nemohla studovat na Akademii, v té době se to neslučovalo s představou o kariéře mladé dívky. ()
Moc mne to netěší. Myslím, že problém je i v Petru Kostkovi, který prostě na hauptroli buď nemá, nebo mu není dobře napsaná nebo není dobře režírován. Film sám je takový jako by byl točen o mnoho let dříve, tvůrce stíhaný ústrky měšťáckého prostředí - to jsou skoro krškovské postupy z padesátých let a tehdějších životopisných filmů. Ženy jsou tu moc pěkné, dobře se na ně dívá, ale jsou tu spíše jako loutky, ani Jana Štěpánková nemá moc co ukázat. Ani tady moc nechápu obsazení Soni Valentové. Ota Sklenčka má moc pěknou roli nepřítele, kterou výborně odvedl , škoda, že je ve scénáři levně shozen poznámkou o finančních malverzacích. Je to takový opatrně ilustrovaný životopis, o jeho historické věrnosti si netroufám mluvit. Dekorace dobré, ale trochu jakoby se tvůrci soustředili hlavně na to a zbytek jim unikl. Josef Mach točil leccos, ale biografické historické drámo je tohle snad jediné a nešlo mu to od ruky, myslím ()
Tento film poslouží dobře, když si chcete dát Josefa Mánese do podvědomí nebo pro ilustraci jeho života, ale jinak bohužel nemá co nabídnout. Paleta lásky jako film sám o sobě postrádá nějaké dramatičtější momenty, a když už se k nějakým schyluje, jsou většinou zkratkovitě odbyty. Tomuhle nedostatku nepomáhají ani slušné výkony titulního Petra Kostky nebo Luďka Munzara. ()
Galerie (30)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (4)
- Petr Kostka si postavu Josefa Mánesa zopakoval i ve filmu Jára Cimrman ležící, spící (1983), avšak bez maskérsky upraveného nosu. (Ganglion)
- Za Petra Kostku (Mánes) v malířských sekvencích zaskakoval výtvarník Jaroslav Mysliveček. (sator)
- Filmovanie prebiehalo v Prahe a v obci Čechy pod Kosířem. (dyfur)
Reklama