Nebeské dny

Já vám dám, že se v tom filmu nic neděje! Tss. Ani toho Richarda Gera, který na mě ze začátku nepůsobil nijak zvlášť dobře, nemůžu vytknout. Stačilo překonat prvních deset minut, dorazit vlakem na farmu a moci se kochat tou dokonale natočenou nádherou (příroda opět v jedné z hlavních rolí)... A bylo to jasné. Potom přišla řada na Sama Sheparda, Nebeské dny dostaly úplně jiný rozměr, příběh se rozjel a skončil přesně tak, jak musel. Jak bývá Malickovou tradicí, ať už se ve filmu odehrávalo cokoliv, na konci jsem z toho, co jsem viděl, měl jen a jen dobrý pocit. Tedy vyjma té hororové sekvence s kobylkami, požárem a šroubovákem...__P.S. Soundtrack Ennia Morriconeho z tohoto filmu jsem slyšel snad úplně poprvé, ale okamžitě se zařadil k mým (jeho) nejoblíbenějším.__P.P.S. Dost možná nejlepší Malick. (24.07.2011)

Audiovizuální žně. S přírodou souzněný Malick kráčí ve stopách legendy klasického Hollywoodu Johna Forda a klade důraz na obrazovou kompozici plnou velkolepých záběrů krajiny (Almendrosova kamera při noční scéně vypalování kobylek připomíná to nejlepší z Johna Deakinse). Samotný příběh milostného trojúhelníku s jakýmsi feelingem zemědělského Bonnieho a Clydea sice není nikterak originální, ale ta forma, kterou mimochodem rámuje tradičně skvělý Morricone, z toho dokáže udělat poutavou historku o nevyzpytatelnosti lidského osudu a těžkostech boje o živobytí. Spustí na nás své magické čáry už s úchvatnými úvodními titulky (dobové fotografie za doprovodu Akvária ze Saint-Saënsova Karnevalu zvířat) a je lehké jí podlehnout.. (29.05.2019)

Nebeské dni môžu byť pre mnohých Mallickových fanúšikov, ktorí ich ešte nevideli veľkým prekvapením. Predpokladám, že príjemným. Neuchopiteľná mystika a artový feeling jeho neskorších diel je tu vystriedaný klasickým scenárom, kde je jasné, čo sa deje a prečo sa tak deje. Mne to vyhovuje asi viac, ako ten jeho neskorší a dnešný art. Malick tu ale hneď na začiatku kariéry uviedol na scénu svoju obrazotvornosť a lásku k prírodným, takmer až gýčovým obrazom. Prečo majú všetci zaškatulkovaného Gerea ako hereckého pajáca? (08.08.2012)

No už dlouho jsem se u žádného filmu necítil tak jako u Nebeských dnů. Skrze oči a uši mi režisér Malick ( opět ) dopřál naprosto nevšední zážitek, který se mě velice citlivě dotkl. Zasloužený Oscar za kameru a zcela zasloužených pět. Příběh a osudy lidí tu nejsou tím hlavním, jsou zasazeny do světa, který jsem jako divák intenzivně prožíval a až pak sledoval, jak ho prožívají hlavní postavy filmu. Můžu už jen odkázat na komentář uživatele Pohrobek. [9/10 listopad 2009] (18.11.2009)

Jsem velmi rád, filmy, jenž jsem si totiž naplánoval na listopad jsou tak vydařené, že i zde musím sáhnout po absolutním ohodnocení - výběr se mi skutečně vydařil a to musím vzít v potaz, že jsem díky jedné neblahé události teprve v polovině svého seznamu, jsem zvědavý, zda-li přijde něco ještě lepšího. :-) Teď ale k samotnému snímku, nebudu nosit sovy do Athén a znovu vychvalovat kameru a vlastně celou vizuální stránku, už jsem si zvykl, že je tato stránku u Malickových filmů skutečně velmi povedená, a ani Days of Heaven nejsou výjimkou, nebudu ani vychvalovat tóny božského Ennia Morriconeho, to by také bylo zbytečné. Já se chci letmo zmínit o charakterech, které jsou dle mého napsané opravdu výborně, realismus z nich přímo kape. Ani zlé, ani hodné - což je dělení, které neuznám - ale hnaní tužbami a svědomím, což nás dle mého přesně vystihuje. Jde vidět, že byl scénář psán filozofem - což také dokazuje zapojení náboženského podtextu a motivu nádherné přírody, sociální potíže začátku 20. století, a určitě by se toho našlo více. 85% (24.11.2012)