Nikdy neodvracej zrak

Epický příběh, který vás zároveň dostane do kolen svojí intimitou. Nejlepší německý herec (nojo, Tom Schilling fangirl), nejlepší hudební skladatel (November, omg!), rodinná tragédie versus životní láska, východoněmecká politika versus umění, časový rozptyl 40 let a přenádherná výprava. Díky bohu že se Florian Henckel von Donnersmarck vrátil k německé historii, The Tourist byl mega fail a tohle mu sedne stejně jako Životy těch druhých! No, a kéž by ten film byl ještě delší. (03.03.2019)

Waw, tak táto nemecká epopeja stála fakt za to! Kto sa nechá odlákať tou mamuťou dĺžkou (vyše 3 hodiny), tak môže ľutovať, že príde o skvelý film. Vzhľadom na tú dĺžku som sa však aj ja obával, že tu bude kopu nevýrazných fáz prerastajúcich do lyriky, no napokon musím uznať, že takmer celý rozsah filmu bol vyplnený zaujímavým dejom, do ktorého bol tento tajuplný príbeh zabalený. Z nacizmu, cez socializmus, až k vytúženej slobode - presne do týchto troch kapitol by sa dal celý príbeh rozložiť, a naprieč každou z nich sa tiahne to isté bolestivé tajomstvo. Film sa mi páčil aj pre svoj umelecký podtón, hoci ten modernistický Düsseldorf nebol zrovna moja šálka kávy. Čo sa týka záveru, tam som zostal trochu sklamaný, že to napokon nebolo úplne dotiahnuté do veľkého finále. Ale nič to nemení, že to bol výborný film hodný 5*. (19.02.2021)

Nádherný film, který mi připravil asi jeden z nejhezčích filmových zážitků. Byl jsem v závěru zcela ohromen, a celkově to ve mně vyvolalo obrovské emoce. Ten příběh je strašně silný, celá řada momentů v něm mi vzala dech, byl jsem u toho střídavě dojatý (osud Elisabeth, která má btw. stejné jméno jako pozdější Kurtova manželka), střídavě šťastný (první konfrontace Kurta se svobodným západním uměním), hlavní postava Kurt (kterého skvěle ztvárnil ten sympaťák z výtečného černobílého snímku Sakra, kluku!), resp. jeho umělecký vývoj, je neuvěřitelně zajímavý, a v dějové lince s jeho maželkou (velmi atraktivní Paula Beer) jsem mu bezvýhradně fandil, aby ti dva našli konečně štěstí. Můj asi nejoblíbenější německý herec Sebastian Koch zde ztvárnil fascinující postavu - zcela odpudivý typ (ten jeho požadavek, aby se mu vždy říkalo profesore), o kterém by šly popsat stovky stran psychologických analýz. Scéna, v níž vlastní dceři (coby nejlepší gynekolog v zemi) provede osobně interrupci, aby neměla dítě s Kurtem, mi přišla ohromujícím způsobem děsivá. Asi jsem trochu doufal, že v závěru to ta svině odskáče víc, ale ten konec je relativně otevřený různým interpretacím, z nichž jedna může být, že došlo i na něj. Každopádně ale způsob, jakým je do tohoto filmu zakomponováno výtvarné umění a jak se celým filmem prolíná, až v závěru zcela převezme vládu nad výsledným dojmem na diváka, mi osobně přišel zcela dokonalý a zbavil mě všech slov (komentář píšu až po dvou dnech, kdy jsem to konečně trochu trochu rozdýchal). Každá minuta z těch 3 hodin stála za to a v závěru mi bylo líto, že už je konec, protože bych chtěl ještě. Nic působivějšího jsem dlouho neviděl a vzpomínky na ten krásný večer ve společnosti tohoto filmu si chci uchovat navždy. (30.11.2020)

Modernistické umění v zajetí konzervativního filmu, který říká, že výtvarné dílo je navenek (až chladně vykalkulovaným) byznysem/pózou, ale za jeho vznikem se skrývá hluboký osobní příběh umělce. Ten je v případě Donnersmarcka, který se už nejpozději od Životů těch druhých snaží natočit „evropský hollywoodský film“, zpodobněn v rozmáchlé, jednorozměrné mýdlové opeře. Nemusíte mít strach, že by se některá z postav zachovala jinak, než čekáte, nebo že byste něčemu nemuseli úplně porozumět, všechno je podáno maximálně doslovně (nejlépe i s obrazovým podkladem), a navrch dostanete ještě spoustu rádoby hlubokých vzletných frází o pravdě a číslech z loterie.__________Chápu, že správně naladěným divákům, kteří se chtějí výpravným velkofilmem nechat zejména unést, se Werk ohne Autor bude líbit (a taky líbí), ale myslím, že nad stylizací a realizací některých scén (troubení autobusů, poprava žen v plynové komoře!) se nepodiví jen málokdo. Když Sebastiana Kocha jako nacistu, tak radši Černou knihu ! (27.04.2019)

(8/10). Z první třetiny filmu jsem byl naprosto odpálený.. Ať už kvůli drastickým scénám, a nebo zběsilému tempu, které nám skvěle připraví půdu pro další dvě hodiny stopáže.. Mimochodem ten film mohl být klidně o půl hodiny kratší a zážitek by byl možná ještě lepší.. Přesto má film hrozně moc originálních scén a skvěle napsaný příběh jednoho neobyčejného malíře, který zažil útrapy války a musel snášet Herr Profesora.. Ale on to s klidnou hlavou dokázal potlačit a přetavit to v obrazy. (16.09.2020)