Scénář:
Florian Henckel von DonnersmarckKamera:
Caleb DeschanelHudba:
Max RichterHrají:
Tom Schilling, Paula Beer, Sebastian Koch, Saskia Rosendahl, Oliver Masucci, Cai Cohrs, Ina Weisse, Jevgenij Sidichin, Mark Zak, Lars Eidinger, Rainer Bock (více)Obsahy(1)
Kurt (Tom Schilling) se poprvé s moderním uměním seznámil jako dítě na výstavě „zvrhlého umění“ pořádané nacisty. Po válce pak prokáže svůj talent a studuje výtvarnou akademii ve východoněmeckých Drážďanech. Zde potkává Ellie (Paula Beer) a je přesvědčen, že našel lásku svého života. Její otec, prominentní lékař Carl Seeband (Sebastian Koch), s jejich vztahem však zásadně nesouhlasí a snaží se jej jakýmikoliv prostředky zničit. To, co nikdo z nich zatím netuší, je skutečnost, že jejich životy jsou již dávno propojeny hrozným zločinem, do kterého byl Seeband za války zapleten. Kurtovi a Ellie se nakonec podaří odejít do západoněmeckého Düsseldorfu. Kurt pokračuje ve studiu a hledá ve svobodném světě svůj nový, moderní výtvarný styl. Životní prožitky a traumata se Kurtovi nakonec stávají inspirací, díky níž začíná tvořit osobité obrazy, které odrážejí nejen jeho vlastní osud, ale i pocity celé poválečné generace. (Cinemart)
(více)Videa (11)
Recenze (173)
Rozjezd je skvělý (originální a silný), bezvadně v něm funguje vylíčení doby i osudů hlavních postav, bohužel někdy po hodině začne působivá historická reflexe vlastní země v dobách nacismu a komunismu postupně ustupovat do pozadí a film se tak stává primárně mírně rozvleklým a celkově "ne-až-tak" zajímavým milostným dramatem, přičemž jeho hlavní hrdina (Kurt v podání T. Schillinga) pro mě byl neustále ve stínu charismatického (a divácky celkově mnohem vděčnějšího) Sebastiana Kocha. Výsledný dojem však určitě zvedá finální (a filmařsky zřejmě nejosobitější) část snímku, která se věnuje zejména Kurtovu hledání/nalezení vlastního malířského stylu. Pár bezvýznamných bodů navíc dávám za dvě ústřední krásky (Paula Beer, Saskia Rosendahl). ;-) 70 % ()
Hodne zajimavy nahled na cast nemeckych dejin dvacateho stoleti pres umeni a jednu rodinu. Myslim, ze stopaz v tomto filmu je opodstatnena, i tak je vyklad dejin strucny a dej filmu nenudi. Slusna vyprava a dobre herecke vykony s vybornym Kochem. Sice by to bylo na ukor umeni, ale skoda, ze postava lekare nedostala vetsi prostor. ()
Myslela som, že to dám na 2x, no nedalo sa. Dej odsýpal a stále bol dôvod pozerať ďalej. Zaujímavý bol Kurtov vývoj či už psychický, alebo umelecký. A napodiv sa mi páčila postava Ellinho otca, bezcitného nacistického lekára Carla Seebanda. Minulosť ho dostihla pri pohľade na obraz, na ktorom spoznal jednu zo svojich obetí. Film má úžasnú, neopísateľnú atmosféru a určite neoľutujete ak si ho pozriete. ()
(8/10). Z první třetiny filmu jsem byl naprosto odpálený.. Ať už kvůli drastickým scénám, a nebo zběsilému tempu, které nám skvěle připraví půdu pro další dvě hodiny stopáže.. Mimochodem ten film mohl být klidně o půl hodiny kratší a zážitek by byl možná ještě lepší.. Přesto má film hrozně moc originálních scén a skvěle napsaný příběh jednoho neobyčejného malíře, který zažil útrapy války a musel snášet Herr Profesora.. Ale on to s klidnou hlavou dokázal potlačit a přetavit to v obrazy. ()
Tak to mi zec kokot s takým filmom. Trojhodinová píčovina o umelcoch a chabých tieňoch minulosti. Rozťahané, nudné, vyšklbal som si kotlety. Koho to do piče toto zaujíma? Dejovo nudná, sterilná dráma, ktorú dezolát natočil na tri hodiny a svet sa z toho pojebal. Ty bláho, aj by ma zaujímalo konanie postáv, absencia rozprávača, kde sa všetko vyjadruje emóciou, hudbou a podobnými keksami, ale v takej stopáži a v takom tempe som to mohol jebať. Za cecky a každodennosť 2 z 5 ()
Galerie (47)
Zajímavosti (4)
- Natáčení probíhalo v Berlíně, Düsseldorfu a Drážďanech (Německu). Dále také v Polsku a České republice (v Praze – v Barrandovských ateliérech, Paláci Orco) a na zámku Buštěhrad, ve spolupráci s produkční společností Wilma Film. (ČSFD)
- Postava Kurta Barnerta (Tom Schilling) je inspirována německým umělcem Gerhardem Richterem. (aporve)
- Sochařem v klobouku na Düsseldorfské škole umění, který tvoří jen z plsti a tuků, je Joseph Beuys (12. 5. 1921 – 23. 1. 1986). Jedno z jeho děl vlastní i Národní galerie v Praze (Auto). Milan Knížák jej pro galerii koupil za neuvěřitelných 500 000 €. (dana32)
Reklama