Kleopatra

Velkolepější než cokoliv před ní a možná i po ní. Kleopatra je snímek, který ukázal hranice Hollywoodu a svým rozpočtem, ale i výpravou a celkovým velkolepým pojetím všech kulis do dnes dokáže omráčit diváka. V době digitálních efektů je stále cítit klasický film ve vší kráse. Bohužel právě velikost samotného filmu je jeho největším problémem. Sledovat dvoudílnou televizní verzi o délce 233 minut v dabingu a ořezu je popravdě barbarství, ale režisérský sestřih o 320 minutách? Stejně jako většina dobových snímků a ještě k tomu historických se Kleopatra vyznačuje extrémně pomalým tempem a natahovanými dialogy, které jsou pro většinu dnešních diváku přeložitelné jako nuda. Vnímat však Kleopatru očima, které se chtějí dívat a historické prostředí je velmi zajímá, tak nenajdou zajímavější látku na sledování. U mě je průměr se vším všudy, přes všechnu tu krásu, co jsem ty čtyři předlouhé hodiny viděl... Na plátně v originále to musí být nesrovnatelný zážitek, ale nevím, zda bych ho chtěl podstoupit. (14.08.2009)

V téhle fázi historie jsem na dost nebezpečné a nejisté půdě. Miluju Egypt, nemusím Kleopatru (Řekyni), i když ji obdivuju. Mám rád Julia Caesara, ale už ne Marca Antonia. Více fandím Octavianovi. A teď co s tím? První polovina, tedy část s Juliem, ta je na hodně silné čtyři hvězdy. Herecké výkony dost dobré, kulisy okázalé a jejich věrnost je dostatečná, Taylorová je moc pěkná (CO? JAK?) ženská a její Kleopatra má styl. Celkově to člověka i dnes zaskočí svou výpravou, koncepcí a stylem. Miluju třeba příjezd Egypťanů do Říma. Ale jak snímek pokračuje, všechno tak nějak zevšedňuje, dvojice Markus Antonius-Kleopatra mi dvakrát zamilovaná nepřijde, ani to mezi nimi moc nejiskří. Taylorová má sice pořád styl a hraje fakt dobře, ale Burton to všechno jen kazí, podle mě je to pořádný prkno. Z Octaviana tady navíc udělali takový zrzavý děcko, který ale později nabývá na charismatu. No, prostě se v druhé polovině každou chvíli díváte na hodinky a čekáte, kdy už konečně ta ženská přiloží kobru k svému prsu a umře. Tuplem od bitvy u Actia se člověk na tu chvíli těší s každou minutou víc a víc. Nakonec přijde nejdřív zklamání a pak ještě k tomu rozmrzelost. Zklamání, že se nechala kousnout do prstu a rozmrzelost, možná až naštvanost, že se tam na podlaze plazila jakási malá hadička spíš podobná zmiji. Což o to, stejně je Kleopatřina smrt vybásněná. Ale je vybásněná dokonale a nádherně, tak proč to měnit? Druhá polovina na 3*. Celkově přesně mezi, ale nakonec se přikláním k vyššímu hodnocení. (28.02.2011)

Kvalitní historický velkofilm, s na svoji dobu monumentální výpravou a hvězdným obsazením. Snímek se celkem věrně drží dějin a má všechny atributy, jaké by takový projekt měl mít. Kromě toho, jen málokdo si asi představí při jméně Kleopatra někoho jiného než tvář Elizabeth Taylorové. K dokonalosti tomu však něco chybí. Také nechápu, kde se tenkrát utopily všechny ty miliony dolarů. Na pohled Kleopatra nepůsobí o moc dražší než třeba Kubrickův Spartakus, který pochází ze stejné doby. (27.12.2010)

Tuto filmovou verzi velkého Kleopatřina životního příběhu, do nějž vstoupili i velcí Římané prvního a druhého triumvirátu na sklonku existence republikánské periody římských dějin, je nutno chápat jako poměrně solidní odraz věcného zpracování líčení pohnutého Kleopatřina života v klasické antické literatuře. Balancování mezi kasovním trhákem a pokusem o historickou věrnost i snahou odvést své hollywoodské představě o velkofilmu a přitažlivé, peněžně zajímavé podívané dopadlo nad očekávání dobře. Herecké výkony, velkolepá výprava, která neznenásilňuje tehdy známou dostupnou historickou skutečnost, to všechno mluví ve prospěch tohoto dnes již klasického díla. Pohlížíme-li na něj jako na výtvor své doby rozvoje žánru hraného filmu v širším celku národní i světové kinematografie, odpadne řada dalších možných výhrad a naopak přibude nadčasových kladů. I stáří má svůj půvab a lesk, zvláště, když má tak mladé a sličné tváře např. jako Elisabeth Taylorová nebo Richar Burton. (17.03.2008)

Elizabeth Taylor JE Cleopatra 4ever ! Film megalomanský snad v každičkém záběru. Tenkrát v panoramatickém kině to byl velkolepý zážitek. Dneska se mi zdá moje velká obrazovka konkrétně na tento film malá. Velkofilm v každém filmovém okénku. I když je místy zdlouhavý, je se pořád na co dívat a co obdiovat. No a scéna, kdy Cleopatra sedící na zlatém trůnu přijíždí do Říma je nepřekonaná a navždy se mi vryla do paměti! (13.06.2008)