22. července

Greengrassův film se více zabývá situací po katastrofě, která se v červenci 2011 udála v Norsku. Přeživší oběti s těžkými zraněními, přeživší a rodiny postrádající své blízké a v neposlední řadě sám pachatel. Cynický, odhodlaný, nelitující. Film mě rovněž oslovil, více méně stejně jako stejnojmenný norský film. Každý na věc nahlíží z jiného úhlu, ale oba dva dobře. (09.04.2019)

"22 July" som veľmi chcel vidieť. Udalosti, ktoré tento film opisuje mám ešte v živej pamäti a rozhodne zasiahli. Mám pocit, že film má schopne spracovaný úvod, rovnako aj záver. Stred je miesto, kde je hluchota a film pôsobí na mňa veľmi monotónne. Nemám pocit, že by sme nejako výrazne hýbali z miesta a reálne jediné čo sa deje je, že striedame sústredenie deja. Najprv Breivik, potom Viljar. A tak dokola a dokola. Osobne si uvedomujem, že je smutné, že všetci vieme, kto je Anders Breivik, ale nikto z nás reálne nevie mená obetí, ktoré zomreli na ostrove, alebo ich zabili bomby v Osle. A čo sa týka môjho názoru na páchateľa, tak jediné čo vidím je egocentrického sebca, ktorý mal pocit, že potrebuje ukázať, ako sa okolo neho točí svet. Sympatie voči takémuto človeku sú z mojej strany nulové a nebudem to ani viac rozoberať, lebo nerád hovorím o takýchto "ľuďoch". Osobne by som možno chcel, keby sme mali možnosť vidieť viac v úvode... a viac mohli spoznať ľudí na ostrove. Alebo poznať viacero preživších. Z toho čo tu máme je film podľa mňa celkom okey, no je veľmi dlhý a v strede je skutočne veľmi monotónny a má svoje hluché miesta. Nemám pocit, že by som sa pri ňom vyslovene nudil, no rozhodne ho nemôžem odporúčať na zhliadnutie všetkými desiatimi. Herecké výkony sú podľa mňa dobré. Najviac vyniká podľa mňa Anders Danielsen Lie ako Breivik. Tá chladnosť je tam silne cítiť. No okrem toho si nemyslím, že je toho moc, čo ešte film ponúka. Najmä v strede sa sústredíme na Viljarov boj samého so sebou, a hoci to je celkom zaujímavé, nemal som pocit, že by to bolo pre mňa úplne zaujímavé. Za pozornosť to stojí, no nemyslím si, že sa k filmu niekedy vrátim. Ale to jedno videnie bolo v pohode. Zvážte si sami. Hodnotenie: B- (26.10.2018)

Ta finální interpretace je sice dost jednostranná, na druhou stranu je asi fér si přiznat, že v tomto ohledu měl Greengrass svázané ruce – mám na mysli „politické vyznění“ jeho adaptace. Vadilo mi, že se v druhé půlce nešlo více do hloubky a že celý soudní part sloužil primárně k rehabilitaci přeživších a obětí. Zkrátka mám za to, že takhle závažné téma by si zasloužilo mnohem hlubší analýzu politických a sociálních aspektů. Úvod v Oslu a následně na Utøye je hodně intenzivní, zbytek filmu bohužel trochu jednostranný. Jsou to takové 4* s odřenýma ušima. [70%] (22.11.2021)

Aktivní střelci byli dlouho považováni za výtvor slavnoj americkoj národu, ale jejich myšlenky se bohužel dostaly až do Evropy. Samozřejmě moc tomu nepomohly ani davy křováků znásilňujících naše ženy a psy nebo hajlující politici na náměstích. Největší tragédie se logicky musela odehrát ve Skandinávii, kde jsou kvůli štědrému sociálnímu systému nejdelší fronty na imigračních úřadech. Greengrass nezklamal. První hodina je explicitní peklo. To je jeho království, ale následné přípravy obhajoby, rodinná linka plná rehabilitací a závěrečný soud už působí dost utahaně. (19.03.2024)

║Rozpočet $20miliónov║ Režisér Paul Greengrass vie dobre zamávať u diváka s takýmito skľučujúcimi témami. V tomto ohľade, ktorý sa týka terorizmu, či mocenského útlaku, nemá konkurencie. Vie sa dostať dosť pod kožu, aj keď v tomto prípade tak diváka nevytrápi. Brutálny útok v meste Oslo a na ostrove Utoya nám ponúkne len skratkovito, za prvú pol hodinu filmu je po všetkom besnení a príbeh sa následne venuje obetiam ich postsyndrómu a súdu bezcitného kata. Príbeh nám zosumarizuje aký je systém krehký a ako rýchlo môže zlyhať. Ako prežíva obeť a ako v pohode si pláva systémom násilník. /70%/ (31.03.2019)