22. července

Licencovaná hyena Paul Greengrass zase jednou natrefil na tragédii ze které bude moct skrz filmové řemeslo vyždímat pár dolarů a tvářit se u toho jako, že staví pomník. No, už posledně to byla slabota a tentokrát to taky není to co to bejvávalo když onehdá blbnul s klukama v irsku, nebo dechberoucně fabuloval hrdinsví na palubě letadla... Mám pocit, že na to Gríngrás tak nějak už prdí, má pocit, že to má všechno dávno v malíku a zapomíná věnovat pozornost těm detailům které dělají silnej film... V průběhu masakru chybí rozměr času. Vůbec netušíme jestli útok trval 5minut nebo hodinu. Chybí důraz na informační slepotu všech zúčastněných (což je element se kterým P.G. dříve uměl brillantně pracovat). Zbylé 2/3 filmu jaksi zdlouhavě klouže po povrchu a neumí se ponořit k podstatě... Nevím no..... (11.12.2018)

Paul Greengrass natočil na motivy jednoho z nejkrvavějších útoků poslední doby docela překvapivě odosobněný film, který se sice snaží pojmout celou problematiku trochu obsáhleji, díky velkému důrazu na soudní proces a nedostatečnému rozvíjení událostí předcházejících útoku a útoku samotného, trpí nejenom film na nedostatečnou atmosféru a absenci nějaké větší emocionální investice ze strany diváka. Připočtěte si k tomu trochu delší stopáž a máte film, který za hranicemi strohého předávání informací a předžvýkávání některých motivací moc víc nepředvede. (17.10.2018)

Nepříliš zajímavý pohled na událost. Cirka od 80. minuty film nemá moc co nabídnout. Breivik je rozebrán jen tak povrchně. Přišlo mi to celkově špatně napsaný...Greengrass se podle mě soustředil na špatná témata. Respektive některým měl věnovat více času (samotný Breivik a jeho minulost) a některým zase méně (soudní proces, pohled premiéra). Jedná se určitě o jeho doposud nejslabší film. (27.12.2018)

Zatímco čistě norský Utøya 22. juli zachycuje přímo okamžiky během útoku na ostrově, Greengrass celou událost zobrazuje z mnohem širšího pohledu. Komplexní rekonstrukce držená pevně v rukou precizní režií a kvalitním scénářem, která nesklouzává do zbytečného patosu a drží se plynulé tempo až do konce. Zároveň však přehnaně nedémonizuje a naopak divákovi osvětlí Breivikovy zvrácené, byť dle jeho smýšlení logické pohnutky. Doporučuji zhlédnout společně, resp. ideálně až po Utøya 22. juli. (15.02.2020)

Pozrieť si 22. júl dva roky po uvedení je myslím dobrý nápad, pretože z odstupu človek nečaká vzhľadom na meno režiséra film roka či dokonca desaťročia. Skrátka tu máme film o jednej tragickej udalosti od toho, kto to s podobnými témami vie najlepšie a rozhodol sa spracovať príbeh tak, ako sa rozhodol. Vzhľadom na to, akými všemožnými cestami sa dalo ísť, je pochopiteľná aj istá kontroverzia okolo filmu a medzi viacerými fanúšikmi Greengrasa aj mierne sklamanie. Preto je ale dôležitý práve ten odstup od projetku. Každopádne ma táto rekonštrukcia skutočných udalostí oslovila viac, než jednozáberová monotónna "videohra" určená pre prvú signálnu, ktorá konkurovala tomuto Netflixu v kinách. Za najhodnotnejšiu scénu filmu považujem tú, kedy ďalší ultrapravičiar pri výpovedi dá Breivikovi najavo, že je v tom sám. Či už to myslel vážne, alebo len nechcel vyzerať pred verejnosťou ako násilný radikál, Breivik proste pochopil... (31.03.2020)