The Ghost and Mrs. Muir

K filmům starým víc než pět dekád nemám nikdy důvěru, asi se podvědomě obávám, že budou stejně nudné a naivní jako ty, které na čétéčku uvádějí v klubu pro pamětníky. Ale nebojte, tenhle kousek má šmrnc, šarm a krásně rychle ubíhá. A hlavně ten příběh budete prožívat. Gene Tierney byla nádherná, ale její postava zdaleka není jen hezká tvářička, má velké charisma, odvahu a chuť do života. Škoda že právě ta její osudová láska je duch - nevrlý mořský vlk (samozřejmě s dobrým srdcem) Rexe Harrisona, jehož megaknírek si zamilujete. A ano, ten konec mě taky dojal. (12.07.2010)

Přeměna duchařského hororu v emancipační drama pro mne byla stejně překvapující jako hrdinčina reakce na paranormální aktivnost jejího nového příbytku: „Haunted. How perfectly fascinating.“ Stejnou prozíravost paní Muirová projeví později, když pochopí, že námořník dávající každým činem najevo, kdo v domě vládne (falický dalekohled dominuje několika scénám), ztělesňuje dávno odplavené hodnoty a nejlépe udělá, přijme-li ho za svého našeptávače. Za mužskou stránku sebe samé. Jedině jeho rady z ní mohou udělat paní vlastního království. Nebát se zasnít, k tomu nás film vybízí. Nejnaléhavěji během posledních minut. Neboť režii měl v rukou váhu slova dokonale chápající, leč obrazy podceňující Joseph L. Mankiewicz, jsou minuty předcházející závěru místy stejně útrpně dlouhé jako čekání na vysněného muže. Závěr je to ovšem nebeský. 80% (18.10.2013)

Jeden zo záverečných záberov, keď sa "duch" pozerá do ľavého dolného rohu, kde sa zrazu objavia ruky pani Muir, je jedna z najromantickejších scén kinematografie. Nasledujúci pohľad do kresla taktiež. Prečo ich ale nepoznáme všetci, znalci popkultúry, je mi záhadou. Znova romantika z obdobia (hore-dole) zlatého veku Hollywoodu, určená vyzretejším a inteligentnejším divákom. Tentoraz bez britkého humoru, ale možno aj o to úprimnejšie. Paradoxne vo filme, využívajúcom nadprirodzené prvky. Skutočne, kto na konci neplakal, môže si pred meno, prípadne ešte pred titul písať cynik. (01.10.2014)

Mysteriózní i romantická hudba Bernarda Herrmanna, půvabná kamera Charlese Langa, vždy kouzelná Gene Tierney, proklatě charismatický Rex Harrison, mnohdy nápaditá Mankiewiczova režie a osudový příběh o osudové lásce, který stejně snadno rozpláče jako pohladí po duši. Nádhera. Fantazie. Zapadlý klenot. (30.05.2010)

Do domu na nehostinnom pobreží sa nasťahuje pani Muirová ( okúzľujúca Gene Tierney ) s dcérou a komornou. Život jej však prevráti zemitý námorný kapitán ( šarmantný Rex Harrison ) - teda jeho duch. Film ťaží z ich konverzačných prekáračiek, humor je milý a nápaditý. Ale humor nie je jediná ingrediencia tohto pokrmu, príde aj na dramatické scény. Všetko v nežnom romantickom obale až do konca. Aby neprišlo k omylu, v žiadnom prípade nejde o ducharinu v pravom slova zmysle. Pri prezentácii ducha tvorcovia zvolili ten najlepší spôsob, aký mohli. Páčila sa mi aj hudba Bernarda Herrmanna, má v sebe romantické i mysteriózne motívy. (30.08.2012)