Příběh Glenna Millera

Jako životopis se to line předvídatelně vyšlapanými cestičkami, ale ta báječná pozitivní atmosféra to přebije. Ten film vás celou dobu příjemně hladí, bez nějakých negativních pocitů. Partnerský vztah k Helen v úžasném podání June Allyson je tu hrozně vtipný („Koupil jsem ti dárek k narozeninám.“ – „K narozeninám? Ty mám v listopadu.“ – „To je k minulým narozeninám.“), některé absurdní situace mě dohnaly k smíchu a June je fakt miláček, ta pravá ženská do nepohody. A do toho zahraje skutečný Louis Armstrong, pohoda, jazz, co víc si přát. No a ´Měsíční serenáda´, to je skladba, která přežije věky. (14.10.2021)

Nesedlo mi. Životopisné hudební filmy mám ráda, tady mi to přišlo spíš o paní manželce, která Stewarta přehrála v každé scéně, pak se hledal stále ten zvuk a aranžmá a pak se trochu uronilo. Ale decentně s úsměvem, ó jak jsme rádi, že orchestr bude navždy pokračovat v Glennnápadech. Hudba skvělá, Glenn byl pán, film jistě potěší řadu diváků, mě nebavil. (20.08.2020)

Na to, ze Glenna Millera jsem dodnes znal jen velmi zlehka, me potesilo, ze jsem znal vetsinu skladeb, ktere ve filmu zaznely. Scenar je nejvetsi slabinou (zvlast prvni sceny s budouci manzelkou), jinak vyborneho filmu, kteremu vedle krasne hudby dominuje predevsim genialni James Stewart (po dnesku nahrazuje Dustina Hoffmana v mem TOP TEN). Zaujme take June Allyson, kterou jsem videl poprve. Povedeny zivotopisny film, ktery po americku ukazuje, jak to vypada, kdyz jde clovek za svym snem. (21.04.2013)

Milá hollywoodská pohádka pro dospělé a hlavně pro fanoušky swingových big bandů aka Glenn Miller Orchestra. Z životopisně pojatého příběhu cáká pozitivno a veselo v každém záběru a divákovi nezbývá nic jiného než se celý film pobrukovat známé melodie a bouchat nohou do rytmu. Prostě příjemná oddychovka. (30.01.2012)

Je fascinující jak se změnilo americké pojeti filmové biografie - od veselého a barvitého Glenna Millera, přes cukrkandlové De-Lovely až po depresivní a diváka uzemňující Walk the Line nebo Ray . Děj filmu není nijak zvláště propracovaný - bujarý a velice jednoduchý nádech je nasazen od začátku až do hořkého konce, hlavním tahounem je jednoznačně Millerova úžasná bluesová hudba, na jejíž vlnách se divák může lehce pohupovat a odpoutat se od okolních strastí, ale i přesto je Příběh Glenna Millera hrozně příjemnou a zajímavou podívanou! Navíc těch pár minutek Louise Armstronga rozhodně stojí za to! (22.06.2009)