Život je krásný

Filmová lahůdka s jedním z nejdrsnějších témat v odlehčeném stylu. Tento film stojí za to, to mi věřte. Krásná, ale drsná ukázka z období 2. světové války. Ze začátku je to skvělá komedie připomínající "Četníky", později se z toho stane drama, které je bráno lehce humorně, ovšem výsledný účinek zachytit tehdejší temnou dobu je stejný. Krásný příběh se skvělým hereckým výkonem Roberta Benigniho a samozřejmě také malého Giorgia Cantariniho. Krása. 90% (16.07.2010)

Život v koncentračním táboře sice není krásný, ale pro malého chlapce je to hra o tank za 1000 bodů aneb Benigniho vysněný projekt, do kterého dal vše a výrazně tím ovlivnil svou kariéru. Itálie byla vždy místem ztřeštěných komedií a vynikajících gagů. To si po 45 minutách budete myslet také. Řada scének je velice dobře promyšlených, nenajdete tu snad jediné hluché místo, které by v kontextu filmu nemělo valnějšího významu nebo odkazu. První půlka filmu je ryze komediální, druhá dramatická. Celým filmem se nese romantická atmosféra za notného přispění Piovaniho hudby. Vzniká tak zlatá střední cesta mezi parodujícím Diktátorem a filosofickým Schindlerem. Benigni přesně trefil melancholickou notu a brnká na ni tak šetrně a rafinovaně, že vás druhá polovina totálně do sebe vtáhne. Je ovšem potřeba se přenést přes hutně idealizovaný, patetický děj a ti, jež nemají Benigniho rádi, překousnout jeho občasné přehrávání. A moje nejoblíbenější scéna? Krom silného posledního záběru kraluje filmu Benigniho předříkávání pravidel od německého důstojníka. Z marmelády hold asi fakt břicho bolí. [Přesná stopáž: 111 min] (12.07.2008)

Byly doby, kdy jsem tento film považoval za jeden z nejsilnějších, které jsem kdy viděl. Ale postupem času člověk přece jen tak nějak okorá a na některé věci se dívá jinak. Dnes už nemůžu nesouhlasit s tím, co jednou pronesl Marius - "naprosto typický oscarový film". Což neznamená, že by Život Je Krásný nebyl krásný...a krutý...emocionálně velice silný. Láska otce k synovi a neodolatelná Benigniho komika tváří v tvář smrti a v kontrastu se zrůdnou odporností fašounských učitelek, to je dost silná káva. Ale nějak se už nedokážu přesvědčit, aby mě toto svébytné italské veledílo pohltilo tak jako kdysi...a to moje pětihvězdičkové filmy spolehlivě dokáží. Proto dnes dávám 80% a lehce upozorňuji na velmi vyvedenou hudbu od Nicoly Piovaniho. (04.01.2008)

Možná až přehnaná počáteční klauniáda má po příjezdu do lágru smysl. V tu chvíli chápete, že hlavní hrdina to prostě nevzdá a dokáže najít humor téměř v každé situaci. Dostala mě scéna, kdy má konečně příležitost promluvit si s doktorem a ten na něj vybalí další hádanku. Moc se mi to líbilo, i když to chvílemi bylo velice naivní a po koncentráku tam běhal, jak na exkurzi. Halekání z tlampačů by mu fakt neprošlo. (09.11.2016)

Nemám slov. Kouzelné, originální, vtipné, slzy produkující a vzhledem k tomu, že se klidně mohlo jednat o reálný příběh, také šílené. Obrat z romantické pohádky na drsné drama z prostředí koncentračního tábora je až nečekaně silný, stejně tak onen hořko-sladký závěr. Benigni je génius, kterého už nikdy nepřestanu obdivovat, a to ani jako herce, ani jako scénáristu nebo režiséra. A co se tématu týče, pro mě absolutní top... 100% je málo. (03.10.2008)