Slunovrat

Nadšení na mém nadšoňometru sotva pohnulo stupnicí. Ani ty scény, co měly být intenzivní, na mne moc nepůsobily. Tak snad povšimnutíhodné aspekty: Stálé připomínky, předzvěst, že to blbě dopadne. Stálé světlo, insomnia. Mírné halucinace. Neustálý rauš celé komunity (asi to nebylo jen o slunovratu - všechny děje vycházely asi z normálních, každodenních). Intenzivní skupinové prožívání emocí (jo, to bylo dobré). Je to tak nějak vše představa nesektáře, jak funguje sekta. Sluníčková. P.S. Švédsko točené v Maďarsku za peníze EU (viz titulky) - pro Amíky dobré. P.P.S. na symbolickou rovinu si hrát s tímto filmem nechci... a považovat ji za pokus o resuscitaci a plynulou pitvu rozchodu. Nene, vidím jak vidím :) (20.10.2019)

Pro mě stejně vyumělkované, jako předchozí režisérův film. Má to podobný nádech, ten štyl tam je, tentokrát i silný potenciál vynikajícího pohanského hororu, ale Ari Aster hraje prostě jinou ligu, tu zámořskou, proto nám nabízí, pod lákavým hávem dávných severských rituálů, klasickou béčkovou vyvražďovací frašku na americký způsob (hodinové řešení vztahů nevztahů, pak zmizí jeden, druhej, třetí...atd. taky nechybí v partě jeden nigga navíc). To vše s trapně pestrobarevným pláštěm tajemna ve stylu kde si, co si, žádná spojitost, to je jedno...Neuvěřitelně ledabyle odvyprávěno, chvílemi až legrační, dokonce předpověditelné, což je u tohoto žánru asi to nejhorší, zaměřeno spíše na detail roztříštěné lebky a obličeje, než na hloubku obsahu, délku filmu jsem už vůbec nepochopil, je zcela k ničemu...být Švéd, tak se snad i naseru, v této souvislosti mě nepadalo, že v rukou skandinávského režiséra by tento námět dopadl určitě jinak. [Kino Citadela - Litvínov] (19.08.2019)

Celkem zklamání. Po skvělých recenzích a chvalozpěvech jsem viděl vizuálně vyladěný, ale časově přepálený příběh o skupině studentů zatažených do oslav slunovratu se sektou, která se na svět dívá trochu jinýma... očima. Nápady i smrti jsou fajn, ale jako by filmu chyběl takový ten final touch, v kterém se brečící ženy přepnou do psycho režimu a já budu chtít vyskočit ze své kůže a utéct pryč. Tenhle pocit jsem měl v závěru Matky stejně tak v průběhu Climaxu, ale tady jako bych sledoval odtažitě příběh, kde vlastně ani nevím, zda chci, aby někdo přežil. Například původní příběh hlavní postavy se smrtí její rodiny ve výsledku nebyl ani zdaleka vytěžen tolik, jak mohl. (11.05.2021)

„TADY PAN PELLE NÁS POZVAL NA AUTENTICKÝ HIPÍSÁCKÝ SLUNOVRAT NA JEHO JÓDLUJÍCÍ FARMĚ...“ /// Halucinogenní kamera, pohanský rituály… prostě oslava slunovratu se vším všudy. A to za bílýho dne, takže není se třeba obávat, že bysme ze života sekty něco prošvihli. Kamera je součástí příběhu, protože se tady celkem dost magoří… Zajímavý, ale že bych na tom ulítl… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju houbovej čaj. 2.) Našel jsem v hrnku z kundy chlup. 3.) Thx za titule „Dadel“.. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.09.2019)

Bizarní mindfuck plný nordických kultů, precizně snímající kamery a tenzní atmosféry, která postupně přerůstá do nefalšovaného inferna. Vyobrazení násilí a vražd nevadí, naopak je svěží, neotřele natočené a občas velmi intenzivní za pomoci hudby a zručnosti tvůrců. Zajímavý mix temné vztahovky, odehrávající se výhradně v tmavších interiérech a exteriérech (první polovina), kde si každý najde to svoje na obou protagonistech a přesvícené pastvy pro oči, kde jsou všichni milí, než začnou mordy. Paradoxně zatímco vztahovka má sílu a z temna se má tendenci vymotávat, tak na oko pozitivní, opulentně nasnímané přírodní scenérie divočiny jsou plné světla, ovšem zde platí dvojnásob pořekadlo, že pod svícnem je největší tma. Odvážná filmařina, která tu v takové formě a s tak svojským režijním rukopisem dlouho nebyla. (28.06.2020)