Winchester '73

Ten film je pořád svěží. Vyprávěný svižně, moderně, cením si nápad, že hlavní postavou je vlastně ta puška, která je tu v pozici jakéhosi nositele smůly svému majiteli, ale já už jsem díky trendům posledních desetiletí divácky někde jinde. Mám raději moderní přístup k westernům, jaký začal nejprve Peckinpah, ale pak hlavně Costner, nebo Eastwood, kteří demytizují Divoký západ, staví jeho odvěká klišé na hlavu a indiáni v jejich podání nejsou za tupé neandrtálce s copánky. ´Winchester 73´ je svojí moderní filmařinou pořád svěží, ale je také přežitým reliktem z časů Johna Waynea a Johna Forda. (11.11.2020)

Winchester '73 je filmem otisků, které na pažbě stejnojmenné pušky zanechají lidé, a která ona oplátkou zanechá na jejich duších. Winchestrovka propůjčuje svým nositelům prestiž (je zajímavé sledovat, jak se na ni nabalují významy spojené s aurou jedinečnosti) a prchavou moc; chvilkový, nicméně intenzivní pocit jistoty, bezpečí a nadřazenosti, který však vykupuje bolestí a smrtí. Chtějí se jí dotknout děti i dospělí, každý chce být jejím pánem, nehledě na cenu, kterou za toto nejisté vlastnictví požaduje. Pouhá její přítomnost ve scéně se stává hnací silou lidské závisti, kradmých pohledů a (silně iracionálních) temných tužeb. Hlavnímu hrdinovi vstupuje do cesty zrovna ve chvíli, kdy se konečně střetává s mužem, kterého pronásleduje, aby na něm vykonal pomstu. Oba mají něco společného, existuje mezi nimi jisté spojení z minulosti: pouto související se smrtí, kterou způsobila jiná střelná zbraň. Pravá Linova motivace je nám však (rafinovaně) ozřejměna až v rámci vzrušujícího finále, ústícího do tiché přestřelky muže proti muži, kde jsou vítr prohánějící se uschlými křovinami a rozpálená skaliska jedinými důvěryhodnými svědky. Úmyslné zamlčení faktů vytváří onu potřebnou špetku tajemství (abramsovskou „magickou skříňku“), která ze vztahu mezi hrdinou a jeho Nemesis přeskakuje i na titulní winchesterovku. Na plaketě s věnováním nemá vyryté konkrétní jméno – hlavní antagonista ji stačil ukrást dříve, než tak mohlo být učiněno - a přezdívá se jí "Jedna z tisíce", což jí propůjčuje obecný, symbolický charakter. V tomto smyslu je mementem americké posedlosti zbraněmi i důležitosti, jakou zbraně hrály (a stále hrají) v americké historii, kultuře a společnosti. Snad i proto jsou často zmiňovány „krvavé“ historické souvislosti (Little Big Horn, Bull Run...). Jediný způsob jakým může Wyatt Earp zjednat pořádek v Dodge City, je zakázat nošení zbraní uvnitř jeho hranic. Děsivě groteskní záběry z místnosti, ve které jsou zbraně občanů i projíždějících schraňovány, mluví za vše - zbraně určují dynamiku vyprávění. Putovní puška je zásadní nejen v rovině spletité sítě motivací, ale i ve způsobu, jakým se vyprávění posouvá dopředu, jak je strukturováno. Tím jak přechází od jednoho majitele k druhému, vytváří dojem jakési narativní štafety. Zároveň zvyšuje nejistotu, která je s jejím držením spojena. S každou další mrtvolou, kterou za sebou zanechá, je osud současného majitele vrtkavější a "předvídatelnější". Poslední záběr na pažbu pušky podkopává již tak velmi hořký (a mnohými bolestmi lemovaný) happy end á la Pyrrhovo vítězství, neboť tuto nejistotu a sklíčenost připomene ve velkém detailu. Kruh násilí a smrti se tak uzavírá, aby začal nanovo - podobným detailem (v renoirovském stylu) totiž příběh začíná. (22.05.2011)

Výborný dabing brněnského studia pro Novu, Vladimír Krátký na Stewarta jeden z nejlepších dabérů. Přes některé naivity se tu skrývá klasický rodokaps příběh o pomstě, ženském procitnutí a hned několika typických westernových nej, rychlém tasení (záporák) a dokonalé mušce vycvičené dokonalým učitelem. (23.08.2015)

Holka a puška, co nikomu štěstí nepřinesly, putují z ruky do ruky a zanechávají za sebou zkázu. Mimořádně kvalitní scénář předložil sevřený příběh, který odsýpá, letmo zmíní kde co z americké historie, a přitom to nepůsobí zmateně, ale jako přirozená součást děje. Spousta jemných náznaků dokresluje atmosféru osudovosti. Škoda, že v závěru už došly síly a zdrcující odhalení o osobě mstitele i vraha se divák dozví jakoby mimochodem, tím, že to někdo jen tak řekne. Tohle chtělo líp vypointovat. /6. 10. 14./ (06.10.2014)

Ano, kolem jediné zbraně - zato tedy pořádné - je možné natočit kvalitní western s dějem, který vás strhne a budete čekat, ke komu se ještě zbraň přesune a co to vlastně způsobí. James Stewart ukazuje, jak je vhodný pro každou roli, která je mu zadána. I když je pravda, mám s ním raději westerny, kde je ještě o něco starší. (20.10.2014)