Červený drak

Miluju Harrisovu předlohu a o existenci téhle adaptace jsem se dozvěděl teprve nedávno díky výbornému (a tematicky spřízněnému) seriálu Mindhunter. Knihu to opisuje celkem zdařile, avšak po řemeslné stránce to bohužel není žádné terno a za mladší Ratnerovou verzí to notně pokulhává. Petersenův agent Graham toho Nortonova sice přehrává o celou délku, vše ostatní je však jaksi "bakelitovější". Ústřední vrahoun je jak figurína z výkladní skříně, slepá oběť Joan Allenové zde připomíná děsivě ochotnické kořeny a i ten Brian Cox má k charismatickému Hannibalovi na míle daleko. A to nezmiňuju ozvučení, kameru a další prazvláštní aspekty, které Michael Mann vypiloval až s dalšími snímky. Tohle je přesně ten příklad filmu, co umřel s érou videokazet. (25.07.2018)

Jedna kniha, dvě takřka shodné adaptace i stopáže a přesto tolik rozdílné zážitky. Mannova verze má na své straně Williama Petersena, Joan Allen a mnohem (ale mnohem) lépe zvládnutou scénu s tygrem. "Klasický Mann" je z toho ovšem cítit snad jen ve scénách mlčenlivých pohledů na deštivé noční město a v momentech kdy dění podbarvují padnoucí písničkové songy. Celé to brzdí zbytečná utahanost se spoustou scén, které měly skončit na podlaze střižny a nulové napětí. Ratnerova verze má zase hollywoodské parametry. Takže o něco (ne o moc) lepší tempo, pohlednou výpravu, jakés takés náznaky napětí, úvodní scénu a výborné obsazení naprosto všech rolí krom těch zmiňovaných výše. Oba počiny to tedy dotáhly do ranku "dobrý film", ale ani o píď dál. PS: Komentář je zkopírovaný záměrně. (19.05.2009)

Co k tomu napsat? Prostě Mann, to mluví za vše. HUDBA: The Reds, Michel Rubini - úchvatný osmdesátkový zvuk zvukových ploch! Atmosférické rozzvučelé klávesy (Klaus Schulze), občas s elektronickými perkusemi, sem tam nějaký song. Mannův soundtrack jak má být! (14.08.2009)

Celá série snímků na motivy Harrisových knih o sériových vrazích trpí srovnáváním s Mlčením jehňátek, které nasadilo laťku příliš vysoko a ukázalo, jak má správně atmosférický thriller vypadat. Lovec lidí tomu částečně unikl, protože vznikl jako první a není tedy zatížen očekáváním fanoušků. Z celkové pětice filmů ho řadím na předposlední místo před Hannibala - Zrození, který spadá do škatulky pitomých filmů, kdežto Lovec lidí do kategorie bezkrevných a neatmosférických snímků, které jsou ve všech ohledech v šedém průměru. Tento film ale prohrává i s Ratnerovou pozdější verzí, a to nejen kvůli přítomnosti, resp. absenci, Hopkinse v roli legendárního doktora Lectera. Lovec lidí má celkově slabší záporáky, protože jejich vyšinutost je zjevnější. V Červeném drakovi hráli skutečně špičkoví herci, kteří propůjčili svým postavám nejednoznačnost, zejména Ralph Fiennes v hlavní roli remaku exceloval. Lovec lidí je poznamenaný kvaziestetikou 80. let, příznačné je, že vyšetřovatelovu partnerku hrála modelka a nikoliv áčková herečka. Má přetaženou stopáž a celkově rutinní režii. Celkový dojem: 45 %. (30.03.2010)

Vizuálně pěkná, ale jinak utahaná kriminálka s průměrnými herci a mizivým napětím. Nečekal jsem, že Červený drak od Ratnera bude místy až natolik doslovná kopie ( scéna s tygrem, novinářem ). Hannibal Lecter tu má minimální prostor a jeho kreace v podání Briane Coxe nestojí za řeč. Mannovi tady chybí zajímavé postavy a i více akce, téměř dvě hodiny jsou bez těchto elementů neůnosné, budování napětí mu taky příliš nejde a jen s temnými syntetizátory to celý flm neutáhne (06.08.2006)