Červený drak

Nemám rád porovnávania, ale musím povedať, že tri hviezdy pre Manna a tri hviezdy pre rutinného Rattnera sú v tomto prípade veľký rozdiel. Mann ponúka niekoľko skvelých, mrazivých scén, svojskú atmosféru a vydarené uvedenie budúcej kultovej postavy Hannibala Lectera na scénu. Za tri je to ale preto, že mám z filmu dojem, že príliš rýchlo za štvrťstoročie zostarol a nie je teda náhoda, že sa nestal klasikou a málokto ho pozná. (19.06.2012)

Možná zajímavá kriminálka, s pěknými záběry, půobivě temnými syntezátory, ale příliš dlouhá, nudná s necharismatickými herci. Hannibal Lecter byl asi vtip. Chápu vyšší hodnocení, ale já jsem se prostě neskutečně nudil, filmu by prospělo trochu života, zrychlit tempo, zkrátit stopáž aspoň o půl hodiny a přidat nějaké napětí, akci. (22.02.2012)

Možná to bude znít lehce zvráceně, ale Manhunter je "krásný snímek". Ideální do deštivé pozdní noci, či časného rána k panáku tulamorky. Další mé ujištění, že M. Mann točil nejpůsobivější snímky v době, něž začal experimentovat s digitální kamerou. (Byť, zde se teprve "rozehříval"). Zda-li jde o náhodu, nebo to má nějakou hlubší souvislost, nechť posoudí jiní. Spíše to bude, ale otázka dobrého scénáře (předlohy). Protože vystavět příběh a umně gradovat atmosféru, Mann vždy zvládal na jedničku. (Tou Red Dragon Thomase Harrise bezesporu je). Nechtěl jsem srovnávat originál a remake, ale lze se ubránit?! Mann má tradičně navrch v již zmiňované umně gradované hutné atmosféře, lépe vykreslené (vystavěné) psychologii jednotlivých postav (zejména agenta Willa Grahama), tradičně dobře zvolenému hudebnímu doprovodu a především W.L. Petersen válcuje E. Nortona. Výtku mám pouze k lehce uspěchanému závěrečnému finále. To Ratnerův snímek těží především z excelentního R. Fiennese (byť nemůžu říct, že Tom Noonan by svou roli nezvládl, ALE....) AND THE WINNER IS.....THOMAS HARRIS! 75% (11.07.2011)

Červený drak má vcelku slušně našlápnuto na to, být dobrým thrillerem, v tom ho však dost viditelně brzdí množství pomalu plynoucích a nezáživných scén. William L. Petetersen je sympaťák a Brian Cox jako Lecter byl taktéž poměrně přesvědčivý, ale jeho postavě bylo věnováno minimum prostoru, což je dost škoda. Zajímavá je též hudba, které se během filmu vystřídá spousta různých melodií. Zvláště závěrečná píseň od Iron Butterfly se k dotyčné scéně příjemně hodila. Pokud bych měla srovnat s novější verzí Červeného draka, tak lepšího zpracování se dostalo, a víc na mne zapůsobila právě tato z roku 2002. Co jsem však u Lovce lidí uvítala, byl, sice nijaký, ale zato nehollywoodský konec bez známého klišé "on se vrátil", které je obsaženo v remaku. Po celou dobu sledování mi vrtalo hlavou, odkud znám hereckého představitele onoho šíleného vraha, Toma Noonana. A pak, najednou mi to blesklo hlavou. Z krátkometrážního snímku The Moving Finger, podle krátké povídky mistra hororu Stephena Kinga. Zde ztvárnil postavu muže, jež se musí vypořádat s nezvaným hostem z koupelnové výlevky:) (23.03.2010)

Miluju Harrisovu předlohu a o existenci téhle adaptace jsem se dozvěděl teprve nedávno díky výbornému (a tematicky spřízněnému) seriálu Mindhunter. Knihu to opisuje celkem zdařile, avšak po řemeslné stránce to bohužel není žádné terno a za mladší Ratnerovou verzí to notně pokulhává. Petersenův agent Graham toho Nortonova sice přehrává o celou délku, vše ostatní je však jaksi "bakelitovější". Ústřední vrahoun je jak figurína z výkladní skříně, slepá oběť Joan Allenové zde připomíná děsivě ochotnické kořeny a i ten Brian Cox má k charismatickému Hannibalovi na míle daleko. A to nezmiňuju ozvučení, kameru a další prazvláštní aspekty, které Michael Mann vypiloval až s dalšími snímky. Tohle je přesně ten příklad filmu, co umřel s érou videokazet. (25.07.2018)