Červený drak

Neznám Harrisovu předlohu, neviděl jsem zatím Mlčení jehňátek natočené až o 5 let později, remake Červeného draka z roku 2002 budu nejspíš dlouho ignorovat. Nicméně jsem v rámci žánru krimi thrilleru docela fandou téhle staré školy 60. – 80. let a tenhle kousek jsem si nad očekávání hodně užil. Z tvorby Michaela Manna mě už v minulosti uchvátil Zloděj a zde mi Mann opět potvrdil, že patří minimálně v 80. letech patřil k těm výjimečným režisérům, kteří dokážou natočit řemeselně špičkový, skvěle vystavěný a zároveň esteticky nádherně vybroušený film, aniž by přitom forma jakkoliv převyšovala obsah. Vyprávění děje možná plyne pomalu, ale v rámci zpracování a využití kriminalistických metod (např. ve scéně z laboratoře se zkoumáním protrženého dopisu), stejně tak analýzy psychologie vyšetřovatele i pachatele, často zachází do fascinujících detailů, jak se to skutečně vidí málokdy! K celkovému zážitku přispívá nepochybně i kamera a zvláště od chvíle, kdy se pravidelně přesouváme k dění kolem ústředního pachatele, dotváří atmosféru i parádní soundtrack s dobře zvolenými písněmi. S Williamem Petersenem v hlavní roli jsem se setkal už díky Friedkinovu Žít a zemřít v L.A., tady opět podal bravurní, strhující výkon. Postava odhodlaného kriminalisty, svádějícího vnitřní konflikt, Petersonovi dle mého názoru výborně sedla a navíc jí s lehkostí obdařil obrovským charismatem. Vyústění celého příběhu je na jedné straně „správně děsivé“, na druhé i patřičně silné. Od prvního záběru s dialogem u stromu na pláži jsem byl v napětí a navzdory často diskutovanému střihu u závěrečné přestřelky nemám potřebu vzhledem k celkovému zážitku něco vytýkat. [90%] (23.07.2022)

Prvé filmové spracovanie Hannibala Lectera. Tu ešte nedostáva táto postava dostatočný priestor, no vzbudzuje chuť dozvedieť sa o nej čo najviac. Našťastie k uspokojeniu tejto túžby po niekoľkých rokoch príde. Aby som sa však vrátil k Lovcovi lidí, tak Tom Noonan je dôvodom prečo skúsiť Červeného draka aj bez účasti Hopkinsa. Berte to jednoducho ako iný pohľad na vec. (28.03.2011)

Mann dobre postrehol, že vzťah hlavného hrdinu so ženou je dôležitým prvkom príbehu (aj keď v knihe mu je venovaných len pár strán). Lenže nepochopil (alebo skôr producenti nepochopili?), že ak zmeníte záver, pár vecí stratí zmysel (v podstate aj účasť Lectera). Ale napätie funguje, finálny policajný zásah je správne mannovský, výber hudby i "vangelisovkské" tóny výborné... Keby mal Mann k dispozícii digitálnu kameru a voľnú scenáristickú ruku, verím, že by toto mohol byť dosť originálny film... Ale režisér zjavne nemal ani jedno... (22.07.2013)

Možná zajímavá kriminálka, s pěknými záběry, půobivě temnými syntezátory, ale příliš dlouhá, nudná s necharismatickými herci. Hannibal Lecter byl asi vtip. Chápu vyšší hodnocení, ale já jsem se prostě neskutečně nudil, filmu by prospělo trochu života, zrychlit tempo, zkrátit stopáž aspoň o půl hodiny a přidat nějaké napětí, akci. (22.02.2012)

Červený drak má vcelku slušně našlápnuto na to, být dobrým thrillerem, v tom ho však dost viditelně brzdí množství pomalu plynoucích a nezáživných scén. William L. Petetersen je sympaťák a Brian Cox jako Lecter byl taktéž poměrně přesvědčivý, ale jeho postavě bylo věnováno minimum prostoru, což je dost škoda. Zajímavá je též hudba, které se během filmu vystřídá spousta různých melodií. Zvláště závěrečná píseň od Iron Butterfly se k dotyčné scéně příjemně hodila. Pokud bych měla srovnat s novější verzí Červeného draka, tak lepšího zpracování se dostalo, a víc na mne zapůsobila právě tato z roku 2002. Co jsem však u Lovce lidí uvítala, byl, sice nijaký, ale zato nehollywoodský konec bez známého klišé "on se vrátil", které je obsaženo v remaku. Po celou dobu sledování mi vrtalo hlavou, odkud znám hereckého představitele onoho šíleného vraha, Toma Noonana. A pak, najednou mi to blesklo hlavou. Z krátkometrážního snímku The Moving Finger, podle krátké povídky mistra hororu Stephena Kinga. Zde ztvárnil postavu muže, jež se musí vypořádat s nezvaným hostem z koupelnové výlevky:) (23.03.2010)