Potomek

Americko-kanadský snímek „Potomek“ nepřináší vyloženě nic nového, není to originální příběh, bere si různé prvky z různých hororů, trochu se snaží být u i thrillerovou detektivkou, ale je prostě natočen dost dobře na to, aby se zdánlivě neoriginální látkou diváka zaujal a ukázal, že když se ono „neoriginální“ spojí, je možné natočit dobrý a v konečném důsledku třeba i trochu jiný film. (24.07.2019)

Řádně hutný a nepříjemný horor s velmi podařeným castingem malého Jacksona. Už v Zámku a Klíči jsem věděl, že tenhle mladý herec je sázkou na jistotu, a to se daří i v tomto celkem komorním horůrku o posedlém chlapečkovi. Jo, dneska to byla napínavá sázka na jistotu, kdy jsem se kolikrát přistihl, že nemám ani jednu ruku, jak jsem je křečovitě držel, skoro bych řekl, že jsem si je málem uřízl :-)) 75% (18.07.2022)

Celé dětství se vymykal. Brzy mluvil, hodně se zajímal, byl kreativní. Nyní je mu osm a ke všem těm nej se přidává divné chování. A nějaká ta vulgarita v maďarském dialektu. A agresivní výpad na spolužáka ve škole. A mrtvý čokl. Spolu s odborníky se jeho rodiče snaží pochopit příčiny synova stavu. Nic pozitivního na ně ovšem nečeká. Znepokojivý malý hoch to navíc tak nenechá a půjde si tvrdě za svým. Rodičovská láska holt musí jít stranou. Posedlých dětí (psychopatický vrah umírá výstřely policejních zbraní, jinde se náš malý hrdina právě narodil) na plátnech známe dost, musím ale říct, že mi kombinace deset hodin večer, spící děti vedle v místnosti a solidní řemeslo sedla. Dokonce nečekaně dost. Lekaček je poskrovnu, když ale přijdou, mají grády, myšlenka reinkarnace není zlá, síla je ale spíš v atmosféře, která díky krokům synka postupně houstne. Moc by pomohla nápaditější režie a nějaká wow scéna navíc. Hodně nicméně pomáhá talent Jacksona Roberta Scotta, který na sebe upoutal pozornost široké veřejnosti už remakem hororu To. Mísí děsivé emoce a dětskou nevinnost. Výsledek je v mých očích poutavý a poměrně originální, cynici občas přivřou oči a těhotné tenhle kousek raději obloukem obejdou. PS: Sezení u specialisty kouzelné. (26.04.2019)

Solídny prírastok do strachuchtivej domácnosti. V čase, kedy vznikajú na hororovej scéne samé žbrndy, prišlo na svet konečne niečo s prémiovým nádychom. Inšpirácia s Chuckym reže viac ako Adidas s piatimi pásikmi, ale zároveň ponúka prešpekulovanejší priebeh. Koniec v štýle mindfuck ideálne zapadol do slastnej spokojnosti. Znova vidím hororové zajtrajšky vo veselších tieňoch. 3 a 1/2* (08.02.2019)

Jestli někdy přivedu na svět potomka a on se na mě podívá jedním okem modrým a druhým hnědým tak s ním hned na sále třísknu o podlahu (a svedu to na poporodní depresi) nebo ho hned šoupnu do baby boxu páč o žádnou reinkasranci fuckt nestojim a nehodlám měsíce gůglit, kterej chorej zmrd skapal v den, kdy se má ratolest narodila. Nemluvě o možnosti, že bude mít oči normální a stejně zrovna někde zhebne seriálovej nebo masoxovej vrah, co se mu vetře do duše a bude si chtít dokončovat sny a touhy. A než abych každej večer čekala, kdy začne ze spaní mluvit maďarsky nebo kdy dá spolužákovi francouzákem po hubě, to na to radši rovnou seru, podvážu si vaječníky a koupím si morče. To může být posedlý třeba Belzebubem, ale z terárka mi udělá hovno, max mě kousne do prstu a skončí jako předkrm na talíři, zatímco já budu mít klidný spaní. Každopádně zas jednou tleskám packama o sebe, z kluka jsem měla strach a palec hore mamce za snahu o záchranu svého dítěte (já bych ho na jejím místě sejmula už v tom sklepě, i kdyby se tvářil jak Kocour ze Shreka). Závěrečnej hepyjend potěší všechny sluníčkáře a já jdu na pohádku. (14.02.2019)