Potomek

Potomek očividně neměl moc velký úspěch, když nevzniklo pokračování, které se tu vyloženě nabízí. To je však veliká škoda, protože se jedná o moc povedený horor, který sice v průběhu extrémně neoslní, i když si drží linii postupného napětí a občasné očekávané lekání, ale závěr mě vyloženě šokoval brutalitou a rozhodně jiným zakončením, než jsem čekal. Jacksona R. Scotta si pamatuji už od It, ale tam mě ještě moc nezaujal. Zde mě však přesvědčil o svých hereckých kvalitách a i přes jeho věk, mu hororový žánr sedí. Pro mě osobně má tento snímek ještě jedno velké pozitivum a tou je melodie, která se mi uhnízdila v hlavě a jen tak jí z ní nevyženu - a ani nechci. I díky tomu si budu tento film pamatovat a určitě se k němu ještě v budoucnu vrátím. (24.04.2023)

"Ty smrade!!"...pomyslel si tatínek, když se jeho syn začal chovat ještě více úchylněji než všichni chovanci psychiatrické léčebny dohromady..Ale co, mamka tvrdí, že je všechno v pořádku, tak na to kašlu, ono se to nějak vystříbří...jo hovno! Povedený synek, sympatický jak osina v prdeli ještě neřekl poslední slovo jelikož je posedlý jakýmsi sériovým maďarským vrahem, který se chystá na poslední leč a udělá pro to všechno.... posílen reinkarnací a idiocií okolí tak malý adjunkt začíná svou pouť, haha...hodnotím ale celkem kladně, ten hajzlík to sehrál k zblití dobře.............moje hodnocení = 6 z 10. (20.10.2019)

Přišel jsem požádat o ruku vaší ženy! Aneb The Omen feat. Orphan s příchudí segedínu a čabajky. Co The Prodigy rozhodně je? Atmosferický a přiměřeně napínavý dobrý synek se skvělou kamerou, bez střihový onanie a zbytečně sympatických postav. Co The Prodigy rozhodně není? Thriller s momentem překvapení, který by okatě nevsázel na prověřená klišé. Naplno tohle může fungovat jen tehdy, když žádný podobný film předtím neuvidíte, jinak je to jen dříve viděné, v pěkném moderním kabátě (což bezezbytku platí i o adaptaci Buhlerova scénaře ke coveru Řbitova zviřátek). Za tohle bych ruku do ohně úplně nedal... [RATE: 55%] (11.07.2020)

Americko-kanadský snímek „Potomek“ nepřináší vyloženě nic nového, není to originální příběh, bere si různé prvky z různých hororů, trochu se snaží být u i thrillerovou detektivkou, ale je prostě natočen dost dobře na to, aby se zdánlivě neoriginální látkou diváka zaujal a ukázal, že když se ono „neoriginální“ spojí, je možné natočit dobrý a v konečném důsledku třeba i trochu jiný film. (24.07.2019)

Jestli někdy přivedu na svět potomka a on se na mě podívá jedním okem modrým a druhým hnědým tak s ním hned na sále třísknu o podlahu (a svedu to na poporodní depresi) nebo ho hned šoupnu do baby boxu páč o žádnou reinkasranci fuckt nestojim a nehodlám měsíce gůglit, kterej chorej zmrd skapal v den, kdy se má ratolest narodila. Nemluvě o možnosti, že bude mít oči normální a stejně zrovna někde zhebne seriálovej nebo masoxovej vrah, co se mu vetře do duše a bude si chtít dokončovat sny a touhy. A než abych každej večer čekala, kdy začne ze spaní mluvit maďarsky nebo kdy dá spolužákovi francouzákem po hubě, to na to radši rovnou seru, podvážu si vaječníky a koupím si morče. To může být posedlý třeba Belzebubem, ale z terárka mi udělá hovno, max mě kousne do prstu a skončí jako předkrm na talíři, zatímco já budu mít klidný spaní. Každopádně zas jednou tleskám packama o sebe, z kluka jsem měla strach a palec hore mamce za snahu o záchranu svého dítěte (já bych ho na jejím místě sejmula už v tom sklepě, i kdyby se tvářil jak Kocour ze Shreka). Závěrečnej hepyjend potěší všechny sluníčkáře a já jdu na pohádku. (14.02.2019)