Přes prsty

Dívat se na komedii, u které musím podat skoro nadlidský výkon, abych se zasmála, není asi úplně ideálně strávený čas. Když už se totiž ve filmu „Přes prsty” objeví nějaký ten vtip, tak většinou atakuje hranici trapnosti. Děj se neuvěřitelně táhne. Navíc je příběh absolutně předvídatelný a bez špetky invence, což mě v případě Petra Kolečka docela zaráží. Snad jen kvůli Jiřímu Langmajerovi s Petrou Hřebíčkovou jsem to dokoukala až do konce, přestože i v jejich hereckých kreacích se to hemžilo trapnými výstupy. Zejména pak Petra Hřebíčková občas působila jako by měla o kolečko víc. Tipla bych si, že jí ho přihrál sám režisér. (35%) (29.11.2020)

Už dlouho mě Langmajer svým výkonem takhle nestrhnul. V našich končinách je často nebetyčný problém natočit sympatickou soudobou komedii, která se za každou cenu divákovi nepodbízí svou laciností. Petr Kolečko je zcela určitě jeden z mála našich tvůrců, jejichž tvorbu je dobré pozorněji sledovat. Škoda závěrečného volejbalového turnaje, který mírně sráží výsledný dojem. Holky ač předvádějí sympatické herecké výkony, tak ty sportovní jsou velmi slabé. 60% (03.08.2020)

"Ženský vnímaj jinak kvalitu informací." Jako celoživotní fanda sportu musím uznat, že tak špatnej volejbal jsem snad v životě neviděl. Tím však negativa končí a následuje zábava. A já se bavil královsky. Většinou za to může hovado Jíra, ale není na to sám. Třeba rumunskej skořápkář Gejza to taky rozjel docela slušně. Z podobnejch filmů si toho kromě nálady většinou moc nepamatuju, ale tady nevymizí vzpomínka na porovnávání pinďourů, jednoznačnej instantní parametr, legovou terminologii, albánský přísloví nebo hádku, kdo komu zasune láhev whisky mezi pysky. Co je ale ještě horší, tak já jsem během filmu netoužil po výměně tělesnejch tekutin s přítomnýma slečnama, protože já jsem toužil bejt Jírou a v pohodě si to užít se všema. Na to jsem moc slušnej týpek, ale film ve mně vyvolal snění a to já považuju za známku toho, že se to povedlo. (12.10.2021)

Zápletka filmu není zvlášť nijak originální. Film je o dvou volejbalistkách, které se chystají na mistrovství Evropy, ale předtím jim to málem překazí Rudolf, kterého hraje Jiří Langmajer. Ten si klasicky začne úplně se všema a bez něho by to nebyla ta pravá česká komedie. Přece jenom vždycky tam musí být někdo, kdo bude spát s každou ženskou a pobíhat nahej nebo hrát toho hodinového manžela. Film se nese celou dobu na vlně lehké letní vztahové komedie. Bohužel až moc lehké, protože z prostředí plážového volejbalu se nic moc nedozvíme. Místo toho totiž ve filmu dost často slyšíme, jak se jednotlivé postavy navzájem soudí a občas tomu přidají trochu šovinismu. Ze samotných herců extra nikdo nevyniká, což je za mě škoda. Jediné na co se dá ve filmu koukat jsou dvě hlavní herečky, protože aspoň nějak vypadají. Ve filmu má podstatnou část samozřejmě taky humor. Místy se člověk zasměje, ale jinak jsou všechny vtipy pro mě až moc trapné, což mě ani moc nepřekvapuje vzhledem k hereckému obsazení. Někdy tlačí až moc na pilu, dialogy taky většinou skřípou a vrcholem je Vojta Dyk, který mi do prostředí volejbalu vůbec nesedí. 4,5/10 (21.04.2024)

Co si budeme povídat... Tenhle flák dělá trhákem Jirka Langmajer. To s jakou lehkostí a zároveň suverenitou prochází životem a touto hodinkou a půl, to je naprosto super! Dopomohla tomu, i když krapet laciná, pohodová story, plná vtipu, romantiky, sexu, voliše a samozřejmě i půvabu a krás v podání hlavních dam - Hřebíčkové a Nesvačilové. Za mě velice příjemný překvapení, což se u českých komedií jednadvacátýho století hrozně moc cení! 75% (04.11.2020)