Bolest a sláva

Bolest a sláva je především o usmíření se s vlastním životem. Pedro Almodóvar ve stáří, tak jako mnoho jiných filmových a nefilmových tvůrců, bilancuje zkušenosti a porovnává pocity. Zůstává pravověrný vlastní vyzkoušené stylizaci, unaveně se rozhlíží po poezii, s omezenějším tělesným pohybem načrtává kontury identifikace formujících okamžiků života. Hledá se odpuštění, nabízí se usmíření, pokouší se uchopit mihotavé pocity niterného štěstí. Mluví se o tvůrčí a životní krizi, ale právě tato úzkost je katalyzátorem soustředění při hledání zásadních otázek, porovnávání stavů očekávání a zklamání s běžnou skutečností. Nevyhýbá se ani tělesné bolesti stáří, uvědomuje si závislosti a zhoubný nádor pocitu osamělosti a zbytečnosti. Hlavním prostředníkem k životnímu balancování je Salvador Mallo (zajímavý Antonio Banderas, ve filmovém odraze dětství příjemný Asier Flores), filmový režisér v bolestech pokročilého věku. Prázdnota vnější i vnitřní je výchozím bodem do hluboké cesty sebezpytování, blížící se vůně Thanata, záchvat lehkého panického strachu, a nalezení smíření i tolik spásné inspirace. Důležitou postavou k cestě usmíření je Alberto Crespo (zajímavý Asier Etxeandia), filmový herec s pocitem ublížení. Smíření přichází přes komplexní katarzi osobní identifikace v základech vášně a vlastního určení. Hlavní ženskou postavou je zde Jacinta Mallo (příjemná Julieta Serrano, ve filmovém odrazu dětství pozoruhodná Penélope Cruz), Salvadorova maminka. Láska, očekávání, potřeba uznání, nejchoulostivější záležitost vlastního usmíření. K výraznějším postavám patří také Mercedes (příjemná Nora Navas), Salvadorova asistentka. Praktická pomocnice k uvyknutí tělesných neduhů stáří. Z dalších rolí: bývalá láska s bolestí a tvůrčí seberealizací Federico Delgado (Leonardo Sbaraglia), mladý a statný zedník a talentovaný naivní malíř, překonávající negramotnost, Eduardo (César Vicente), filmový odraz režisérova otce v dětství Venancio Mallo (Raúl Arévalo), či závažné choroby stáří ošetřující lékař Dr. A. Galindo (Pedro Casablanc). Bolest a sláva je v mnohém důležitější pro svého autora, neboť potřebuje tvorbu jako životodárný pohon ke smysluplnému prožívání života. Poezie je to, co ve větším množství schází k příjemnějšímu prožitku životních krás. Můžeme obdivovat, přesto je Pedro i pro svůj styl unavený věkem. (14.04.2020)

Zpověď, retrospektivní, vzpomínkové, nestálé, nejisté, nerozhodné, sebezničující, přijatelné. Almodórův poslední snímek je mojí prvotinou tohoto režiséra. Tempo poklidnější, nejhezčí byly asi vzpomínkové části filmu. Děj trochu nevýraznější, ke konci už jsem si říkala čím to vlastně skončí. Herecky dobré. Ale pokud toto měl být autobiografická zpověď, očekávala bych něco plnějšího. A možná právě je život umělce tak plný, že ho nejde jednoduše popsat. ..svůj asociální život jsem dotáhla do finálních rozměrů - byla jsem v sále sama..naštěstí jsem byla zachráněna dalšími třemi divačkami.. (24.05.2019)

No jo, každý tvůrce má svůj Amarcord. Poklidně plynoucí snímek s několika emocionálními scénami, metodicky dávkovanými. Almodóvar dobře klame tělem, že je na tom úplně stejně jako postava Antonia Banderase, aby vás pak odzbrojil obrazem z dětství a hlavně závěrem (je o filmu a žvotě, jak jinak). Předchozí režisérův film jsem neviděl a po té rádobykomedii z roku 2013 je to zase pořádnej biják. 70%. (02.01.2020)

Obávám se, že tentokrát do toho Pedro dal příliš mnoho sebe. Děj v jeho mládí se mi líbil moc (skvělá Penélope), v současnosti lze maximálně vyzdvihnout herecký výkon Antonio Banderase (film jsme viděli v sobotu večer v Brně v den, kdy byly vyhlášeny výsledky v Cannes), jinak je to ale dějuprosté, předvídatelné a poněkud se opakující. Alespoň já jsem v tom cítil návrat k Pedrovým snímkům konce osmdesátých let, samé buzny, drogy, Madrid. I když jsem moc chtěl, nebavilo mě to dost. (26.05.2019)

Tvůrčí krize, návraty do dětství, smíření s dávnými láskami. Vzpomínky, současnost, tvorba a vyprahlost, poezie, pochybnosti, osamělost a život ve vztahu, sláva a bolest. Mozaika a prolínání několika časových rovin. Aktuálnější pro ročníky, které něco pamatují. Současně ale dost akademické, ničím nerušící a ničím nenaléhavé, nic, co by trhalo srdce. (04.07.2019)