Čas probuzení

Je tragické žít v neživém těle. Nežít v těle živém je však ještě tragičtější.. Lidskostí napěchovaná rapsodie Penny Marshall umí dojímat a zároveň vypouštět páru humorem. Přináší i otazník, jestli neurolog, co se kvůli fungující léčbě musí změnit v psychologa, cítí něco jako pocit viny, že přivedl pacienty do světa, o který mohou kdykoliv zase přijít.. Probuzený De Niro i good Williams válí, nicméně na působivosti ubírá schematičnost a očividná špionáž nad kukaččím hnízdem.. (08.06.2020)

Neskutečně ledabyle napsáno. Námět disponuje velikou silou, ale jeho převedení do podoby filmového scénáře asi nemohlo dopadnout o moc hůř. Prvoplánová oslava lidského ducha pohodlně se vezoucí po tisíckrát vyšlapaných klišovitých cestičkách, kdy divák dokáže se stoprocentní úspěšností odhadnout nejen celý následující děj, ale i přesné zakončení (vypointování) libovolné začaté scény (ulehčeno tím, že spousta jich vůbec žádné vypointování nemá, slouží jenom pro další prázdné humanistické žvatlání). Nesporně povedený je samozřejmě herecký výkon De Nira i Williamse, ale současně je nutné dodat, že oba mají i lepší role. Chronicky nemocní jsou už z principu velmi dojímavým tématem, jehož potenciál v Awakenings opravdu NEbyl využit. (02.06.2009)

Silný příběh, špičkové herecké výkony, hlavně De Nira z kterého místy až mrazí. Probuzení katatonických pacientů je neuvěřitelné a ukazuje vliv chemických látek na lidský mozek v celé své nahotě. Zaillianův scénář nezapomíná na nezbytné odbočky, revolucionáře i romantickou podzápletku díky které je celý příběh malinko snesitelnější. Parádní, civilní Robin Williams, fantastická menší role Petera Stormarea. To mluvíte se mnout? (01.04.2023)

Awakenings je druhem filmu, které se již v dnešní době netočí. Je technicky precizní a zároveň poklidně bez jakýchkoli odboček vypráví svůj příběh. Připomněl mi Formana ve své nejlepší éře. Každopádně herecké duo Williams De Niro vládne celému filmu a ždímá z diváků smutek i radost a asi opravdu zůstává s podivem, že De Niro nedostal za svůj výkon Oscara. 8/10 (11.06.2013)

Drama, dojímavé a poetické, tragické a úsměvné, přátelské a skutečné. Víte, tenhle film mě prostě dojme pokaždé, kdy se na něj podívám. Osudovost, předurčení, nemožnost se vymanit, ať už uděláte cokoliv, tyto věci se mnoha lidí včetně mě dotýkají více, než bychom si byli ochotni přiznat a mě osobně to někdy dosti vadí. Robin Williams by si zasloužil za tuhle roli Oskara. Je to jedna z jeho nejdramatičtějších rolí, ale zároveň nejpřátelštějších a nejrealističtějších. Doktor Sayer je svou láskou k lidem, přesto osamělostí a jistou odtažitostí tak strašně sympatický, že by si ho prostě člověk musel oblíbit. Robert DeNiro je dobrý, jen v jeho případě nedokážu říct, jestli je to jeho hraním, či jen tím, že ty trhavé pohyby v křeči zrychlili o jednu třetinu. Je škoda, že Probuzení pokaždé uvádějí tak pozdě v noci, jako by chtěli dostát jeho názvu a zastihnout diváky za čerstva. Ale když jde člověk spát v pět ráno, moc se nevyspí, jenže nepodívat se na tento skvost, to přece nejde. Tato nemoc je neléčitelná i dnes, i když jsem někde četl, že by to snad nemělo už moc dlouho trvat. Dnes se ale experimentuje s jinými způsoby léčby. Zatímco doktor Sayer používal chemické látky, které nahradily a opravily vypálená chemická spojení v mozku, novější výzkum míří k biologickým způsobům a sice vstříknutím kmenových nervových buněk prasat do lidského mozku. V jednom dokumentu jsem viděl, že mají opravdu dobré výsledky, přestože to zatím funguje u lidí, kterým mozky vypálily pouze nekvalitní léky. U těch, jimž to způsobily nemoci, ať už Alzheimer (úbytek neuronů a návazně acetylcholinu v mozku potřebného pro přenos nervových vzruchů) či Parkinson (poškození mozkových center vyrábějících dopamin, který přenáší nervové vzruchy), to nefunguje trvale, protože ty nemoci postupně zničí i nově vstříknuté kmenové buňky. Nemyslete si, nedělám chytrýho, prostě jsem si o tom něco zjistil, protože mě to zajímalo. (27.12.2005)