Čas probuzení

Awakenings bola jednou z vôbec prvých drám,ktoré som videl. Takže je pochopiteľné, že ma neuveriteľným spôsobom oslovila. V tom čase, teda niekedy v štrnástich bol jej zásadný obrat číslo jedna a zásadný obrat číslo dva pre mňa prejavom čistého filmového umenia. Dnes by som už bol kritickejší, jedná sa predsa o čistý didaktický hollywood, ktorý ale keď akceptujeme aj s jeho pravidlami, tak niet tomuto filmu čo vyčítať. (25.09.2012)

Znáte Růže pro Algernon nebo My Fair Lady? Možná se vám to srovnání může zdát směšné, zvlášť v tom druhém případě, ale jestli se tu nabízí nějaká podobnost, a já tvrdím, že ano, tak právě v tom momentě, kdy člověk dostane příležitost nadechnout se k životu, ať už je to pacient nebo holka žijící na dně společnosti. I v tomto filmu vyvstávají otázky, zdá má někdo druhý právo vás "probudit", ukázat vám pestrost a nádheru, když v momentě, kdy se k té kráse upnete, neví, co s vámi? Nebo je to povinnost, když ta možnost existuje? A stojí to za to, poznat a ochutnat, o co můžeme vzápětí přijít? Penny Marshall natočila film, který mě přiměl velmi velmi přemýšlet a pokud jde o Roberta De Niro, pro mě je jeho výkon v tomto filmu nejlepší ze všech. (13.02.2005)

Velký dramatický Hollywood (dneska už tohle  netočí), pečlivě vykalkulovaný a učesaný. Pro někoho možná na kýbl, sentimentu je tu opravdu hodně, ale na druhou stranu je dvojice Williams a zejména De Niro naprosto báječná. Ten první hraje svou obvyklou roli nesmělého ale vlastně cílevědomého hrdiny, a prostě mu to v téhle poloze jen sluší. Ale co předvádí ten druhý, to je panečku  něco. De Niro tu ukázal, že patří nejen k nejlepším hercům své generace, ale i k těm nejlepším vůbec. Jeho Leonard Lowe je nezapomenutelnou figurou a to i díky mistrovskému fyzickému  herectví svého představitele. Za mě je Čas probuzení přesně ten typ filmového příběhu, ke kterému se dá po čase vracet jako k dobré knížce. (20.07.2023)

V 90. letech se razil tématický koncept humanity. Filmy z této doby disponují: 1, Doslovností, jelikož vypravěč říká vše, co ví, a nemusí poskytovat vodítka k tomu, co neříká (protože vše říká). Vypravěč je vševědoucí a není ničím omezen. Není zobrazen jako lidská bytost s lidskými omezeními, protože vnímá vše, včetně schopnosti vnímat, co se děje v hlavách druhých. 2, Spousta částečně nadbytečných informací poskytovaných filmem rozvíjí postavy, nikoliv příběh, v němž jsou zasazeni. Tudíž vyprávění má podobu představení. I v tomto filmu se nic nikam neposouvá, ani se nic nevypráví. Pouze kamera mění své postavení dle propozice technického scénáře a pohybuje se po nemocnici. 3, Postavy nemají daleko k trilobitům – viz klišé zabedněného vedení nemocnice, nebo vztah Williamse se sestřičkou. To je, přátelé, otřes a úkladná vražda diváckého vkusu. 4, Stejně jako v Rain Manovi (Williams = Cruis, De Niro = Hoffman), i zde doktor mění skrz pacienta svůj vlastní náhled na svět. Jak invenční. Ostatně co dělat s duševně narušenými, když se odbaziliškují (roztají)? Zaláskovat je, co jiného. Awakenings podobně jako Philadelphia, O myších a lidech nebo Shawshank oslavuje lidství v nejčistší podobě kalifornského sněhu – rozuměje koksu. (15.09.2008)

Mistrovské dílo v daném žánru, byť třeba za Formanovým Přeletem pořád výrazně zaostává. Hlavní protagonisté podávají dost možná životní výkony, Marshall za kamerou nechává příběhu volný průchod a krásná hudební stránka působí od začátku jako magnet na divákovu mysl. Námět z psychiatrické léčebny je možná zdánlivě předurčen k rychlému okoukání. ale pokud to rozbalí De Niro v nejlepší formě a pokud je příběh alespoň z poloviny tak oslovující a dojemný, jako zde, nezbývá než uznale smeknout klobouk.. (06.07.2012)