Bez věcí nad věcí

I když mám Floriana a německé komedie velmi rád, tahle mě absolutně neuspokojila. Přišla mi hodně obyčejná až skoro laciná. Solidní námět byl využit jen v pár povedených scénách, zbytek bylo jen přešlapování na místě, které vyústilo v hodně nepovedeném konci, na nějž se budu snažit co nejrychleji zapomenout. (22.07.2019)

Tak asi som dosť benevolentná, ale tá myšlienka sa mi veľmi páči. Súhlasím bez výhrad aj keď spracovanie je absolútne komerčné a ničím nie výnimočné, dokonca aj dosť naivné. Nevadí, publikum je z veľkej časti komerčné tiež, takže možno práve touto cestou sa ho podarí osloviť najlepšie. Keď už nč iné, pozriete si aspoň komédiu, ktorá má na rozzdiel od ostatných nejaký zmysel a má čo povedaťl (10.09.2019)

Florian David Fitz je mým oblíbencem už od Deníku doktorky, ale když se chopí scénáře, nemívá vždy šťastnou ruku. O to smutnější, že má nápady, ale nedokáže je dotáhnout. V tomhle filmu šlo právě jen o ten nápad a snad úvodní čtvrthodinku, než celý snímek začal haprovat. ____ Nápad na život bez všech věcí, kdy si každý den smí člověk vzít zpátky jen jednu jedinou, zapadl téměř okamžitě, nebyl vůbec rozvinutý, a oba „kamarádi“ ani nedodržovali pravidla. ___ O materialismus ale stejně moc nešlo. Nastoupil zcela zbytečný a nudný milostný románek. Postupně se ukázalo, že jeden z kamarádů je dětinský ubrečenec, zatímco druhý je sebestředný podrazák, takže bylo po diváckých sympatiích. Jediné, co se mi na jejich vztahu líbilo byla cynicky pravdivá věta: „Nejsme nejlepší přátelé, my se jenom dlouho známe.“ Nějak se do toho zamotala babička, která furt lezla na štafle. Taky nějaká variace na Zuckerberga, docela dost sprostá, protože ze skutečné žijící osoby udělala kreaturu, aniž by to mělo oporu v realitě. A jeden kýčovitý dřevěný panáček. SHRNUTÍ: Ta jediná věc, kterou jste si měli vzít, měla být kniha Jak psát scénáře, pro začátečníky. (11.02.2020)

Hlavnou témou je súčasný materialistický svet, v ktorom sme si zvykli mať všetko a napriek tomu nám stále niečo chýba. Možnosti, ktoré nám dnešná doba ponúka je takmer nekonečno, no akosi sa v tom všetkom začíname strácať. Ak dosiahneme stanovený cieľ, po chvíľke naplnenia a hrdosti prichádza pocit prázdna a ďalšia potreba niečo dosiahnuť, či vlastniť. Sme zmätení so všetkých tých možností, ktoré nám prinášajú len zanedbateľne krátke uspokojenie. Hlavnými postavami sú dvaja muži po 30-ke. Za aplikáciu, ktorú vymysleli je im ponúknutá obrovská suma. Zároveň v stave mierneho opojenia uzavrú pred všetkými kamarátmi nebezpečnú stávku. Na 100 dní sa vzdajú všetkého, čo vlastnia. Každý jeden deň si môžu jednu vec vybrať, ktorá im bude vrátená. Kto prehrá, stráca nárok na svoju časť zisku a prenechá ju svojim kamarátom. Príbeh sa v podstate vyvíja tak, ako divák tuší. Čím menej toho človek má, tým je život jednoduchší a prichádza prílev slobody. Odrazu sú vnímané aj maličkosti, ktoré sú však paradoxne v živote veľakrát dôležitejšie ako tie, naoko, “veľké” veci. Obaja herci hrajú veľmi sympaticky, divák sa dobre zabáva a nenásilným spôsobom si pripomína skutočné hodnoty, na ktorých záleží. (23.09.2019)

Další ze série příjemných německých komedií posledních několika let. Jen s tím rozdílem, že jsou tak akorát vtipné na tři hvězdy. Neurazí, nenadchnou, pobaví, ale znova na ně koukat nemusíte. Zde ale s přídavkem, že nabízí neortodoxní pohled na konzumní společnost, čímž si u mě získala o jednu hvězdičku navíc. (05.02.2020)